Dnešní aktualita bude opět z oblasti problematiky nároků vzniklých ublížením na zdraví, kdy se tentokrát zaměříme na nejnovější rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 25 Cdo 3377/2018, ze dne 31. 10. 2018; tuto problematiku obligatorně zpracovává 25. senát NS. Ohledně skutkového stavu nutno podotknout, že poškozená si přivodila zranění na neudržovaném chodníku, za jehož údržbu odpovídá město. Vzhledem k tomu, že si přivodila trvalé následky na zdraví, žalovala město z titulu odčinění způsobené újmy na jejím zdraví.

Lze spekulovat, z jakého důvodu poškozená se svým advokátem zvolili strategii, při níž nejprve žalovali nároky z bolestného a majetkových škod, a až poté chtěli uplatnit nárok za ztížení společenského uplatnění z důvodu trvalých následků poškozené. Bohužel první řízení trvalo delší dobu, a proto byla druhá žaloba na ztížení společenského uplatnění podána až 2,5 roku po ustálení zdravotního stavu poškozené. Podle současné právní úpravy by to ničemu nevadilo, avšak podle starého občanského zákoníku byla subjektivní promlčecí lhůta pouze dva roky (nyní tři), což vedlo k promlčení nároku a tedy k neúspěchu druhé žaloby.

Poškozená prostřednictvím svého právního zástupce namítala, že i když škodná událost nastala za účinnosti starých právních předpisů, její zdravotní stav se ustálil až v době účinnosti nového občanského zákoníku. Jelikož ustálení zdravotního stavu je taktéž začátkem běhu promlčecí doby, měla by se tato doba posuzovat podle nového občanského zákoníku, a tedy by neměl být nárok promlčen. I když úvaha je to bezesporu zajímavá, není správná, neboť v takovém případě by se nárok z bolestného uplatněný dříve posuzoval podle starých právních předpisů a nárok ze ztížení společenského uplatnění podle nových, což je absurdní. Oba jsou totiž založeny jednou a tou samou škodnou událostí. NS nevyslyšel ani její připomínky proti uplatnění námitky promlčení, která měla být v rozporu s dobrými mravy. Zde NS konstatoval, že uplatnění námitky promlčení je zákonným institutem přispívající k jistotě v právních vztazích, a proto je v tomto případě (a v obdobných) tolerována, dokonce přímo vítána.

Mgr. Vojtěch Strnka, advokátní koncipient

Dne 2. 1. 2019 nabude účinnosti novela trestního zákoníku pod číslem 287/2018 Sb. V rámci plnění svých mezinárodně-právních závazků musela Česká republika přizpůsobit úpravu v okruzích praní špinavých peněz, násilí na ženách a domácím násilí, terorismu, maření spravedlnosti, úplatkářství, a urychleném uchování dat uložených v počítačovém systému nebo na nosiči informací pro účely trestního řízení.

Největší změnou je nový § 347a Trestního zákoníku, který zavádí novou skutkovou podstatu Maření spravedlnosti. Podstata tohoto trestného činu spočívá v tom, že pachatel uplatní před soudem, mezinárodním soudním orgánem nebo orgánem činným v trestním řízení, nějaký věcný nebo listinný důkazní prostředek, který má podstatný význam pro rozhodnutí, přičemž ví, že takový důkazní prostředek je nepravý, padělaný či pozměněný, v úmyslu, aby byl použit jako pravý. Případně, že takovýto důkazní prostředek sám padělá nebo pozmění v úmyslu, aby byl použit jako pravý.

Další podstatnější změnou je, že z Trestního zákoníku zmizely ve své samostatné podobě trestné činy Podílnictví a Podílnictví z nedbalosti (§§ 214 a 215 TZ). Tyto trestné činy však zanikli pouze ve své samostatné podobě. Skutkové podstaty těchto trestných činů byly totiž podřazeny pod legalizaci výnosů z trestné činnosti a Legalizaci výnosů z trestné činnosti z nedbalosti (§§ 216 a 217 TZ).

Spolu s trestním zákoníkem byl novelou změněn i Trestní řád, kde pro advokacii podstatnou změnou prošel § 35 TŘ. Nadále se sice advokát nemůže nechat při řízení před krajským soudem v prvním stupni, před vrchním a nejvyšším soudem zastoupit koncipientem, ale nově koncipienti budou v těchto řízeních oprávněni nahlížet do spisu, což do této chvíle nebylo možné.

Lukáš Verner, advokátní praktikant

Vážení klienti a obchodní partneři,

přejeme Vám klidné a pohodové prožití vánočních svátků a úspěšný vstup do nového roku 2019. Současně si Vám dovolujeme sdělit, že v období vánočních a novoročních svátků bude advokátní kancelář otevřena pro veřejnost pouze v omezeném provozu, proto prosím věnujte pozornost níže uvedeným informacím.

21.12. kancelář pro veřejnost uzavřena

27.12. pro veřejnost úřední hodiny 8.00 – 15.00 hod – přítomna Mgr. Bc. Kamila Klvačová, advokát

28.12. 2018 – 1.1. 2019 kancelář pro veřejnost uzavřena

Počínaje 2.1.2019 bude advokátní kancelář fungovat v běžném režimu.

V případě podmíněného odsouzení za trestný čin, a to jak v podobě podmíněného odsouzení s dohledem dle § 86 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen „TZ“), tak v podobě podmíněného odsouzení bez stanovení dohledu dle § 83 odst. 1 TZ, soud posuzuje, zda v uložené zkušební době vedl odsouzený „řádný život“ a vyhověl uloženým podmínkám. V kladném případě pak vysloví, že se tzv. osvědčil a v opačném případě rozhodne, že se uložený trest vykoná (pokud současně nedojde k dalším okolnostem dle výše uvedených ustanoveních TZ).

Okolnosti posuzování vedení „řádného života“ odsouzeného, který je sám o sobě neurčitým pojmem a který by měla definovat judikatura, primárně dle názoru Ústavního soudu pak Nejvyšší soud, blíže rozvinul ve svém nálezu I. ÚS 1202/17 Ústavní soud, když formuloval několik premis pro takové posuzování:

• při rozhodování soudu je nutno dodržet ustanovení čl. 38 odst. 2 (právo na spravedlivý proces) a čl. 40 odst. 2 (presumpce neviny) Listiny základních práv a svobod, tj. shledal, že toto rozhodování je trestním řízením a po formální stránce se na něj presumpce neviny vztahuje zejména proto, že rozhodnutí o výkonu trestu je citelným zásahem do osobní svobody odsouzeného a je při něm nutno dodržovat obdobné záruky a standardy jako při prvotním rozhodování soudu o vině a trestu, a to vč. aplikace zásady in dubio pro reo;
• „řádný život“ lze obecně definovat dvojím způsobem, a to jako:

1. minimální limit řádného občana, který požaduje stát po každém občanovi (zejm. respektovat právní předpisy, nepáchat trestnou činnost, ale také nečinit to, co zákon neukládá) nebo
2. „životní styl, který odpovídá převládajícím hodnotám ve společnosti či převládajícím představám o řádném životě v dnešní společnosti“. V této souvislosti dále poukazuje na to, že v liberální společnosti není možné nikomu vnucovat životní styl, pokud jeho názor je opačný, ale jen do okamžiku, dokud nespáchá trestný čin. Spácháním trestného činu totiž poruší tzv. pomyslnou společenskou smlouvu a pak „výměnou“ za zmírnění trestu lze požadovat, aby odsouzený vedl život určitým způsobem a jak vykládá Ústavní soud „způsobem, který podle převládajícího názoru společnosti povede k životnímu styku předcházejícímu riziko další trestné činnosti“.

• pokud soud shledá, že postup dle shora uvedeného bodu 2b) je nutno zajistit, slouží k tomu institut tzv. přiměřených omezení a přiměřených povinností dle § 48 odst. 4 TZ. Tyto by měly vycházet z poznání a specifik pachatele tak, aby jej vedly k řádnému životu. „V opačném případě, kdy soud konkrétní povinnosti nestanoví, je nutné pod pojmem řádný život chápat právě minimální rámec vedení řádného života, který se vyznačuje především nepácháním trestných činů či nepácháním opakovaných přestupků, a to zejména „v souvislosti s činností, pro kterou byl stěžovatel již odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody“ (usnesení sp. zn. III. ÚS 1745/10 ze dne 15. 7. 2010)

V posuzovaném případě, tedy odsouzený tím, že byl sice propuštěn ze zaměstnání pro konflikt který vyvolal, nezaregistroval se mezi uchazeče o zaměstnání na ÚP, a nepravomocně měl spáchat po uplynutí zkušební doby jiný trestný čin, za který byl ve vazbě, ale jinak se dostavoval k dohledu PMS a spolupracoval s ní, neporušil, resp. nebylo zkoumáno dostatečně zda vedl „řádný život“ a pokud příslušný okresní soud rozhodl, že odsouzený vykoná právě z těchto důvodů uložený trest odnětí svobody, potom pochybil a ze strany Ústavního soudu došlo ke zrušení obou rozhodnutí soudů I. a II. instance v této věci, neboť není možné říci, že by nevedl řádný život, i když dílčí nezávažná porušení Ústavní soud připustil, a je potřeba další detailnější zhodnocení situace odsouzeného. Přeměnou při nedostatečném vyhodnocení pojmu „řádný život“ tedy bylo zasaženo do práva na osobní svobodu.

Mgr. Bc. Kamila Klvačová, advokát

Vážení klienti a obchodní partneři,

dovolujeme si Vás informovat, že v pátek, dne 14.12.2018, bude kancelář otevřena pouze do 13.00.

Děkujeme za pochopení.

Mgr. Bc. Kamila Klvačová, advokát

Dnešní téma nebude výhradně určeno pouze pro příznivce motorsportu či milovníky vůně spáleného benzinu, ale zaměříme se spíše na právně-odpovědnostní vztahy vyplývající z nehody vozidla, které při projíždění pravotočivé zatáčky dostalo smyk, jenž způsobil změnu směrové stability vozidla, což následně vedlo ke střetu s protijedoucím vozidlem.

Jak je nám asi všem známo, většinou za to může nevěnování se řízení řidičem či nepřizpůsobení svého chování, hlavně tedy rychlosti, zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu. Nicméně v tomto případě byla situace jiná, když vozovka byla krátce po opravě, a proto se na ní vyskytovala vrstva štěrku, která podle znaleckého posudku umožňovala jízdu hraniční rychlostí 68 km/hod. Avšak jelikož se jednalo o úsek mimo obec, maximální rychlost byla tedy 90 km/hod. Ještě podotýkám, že před zatáčkou bylo upozornění na nebezpečí smyku.

Prvoinstanční i odvolací soud rozhodly, že za nehodu může výlučně řidič vozidla, protože jel nepřiměřeně rychle a „nepřizpůsobil se“ stavu vozovky, avšak úplně pominuly, že přítomnost štěrku na vozovce měla zásadní vliv na vyvolání smyku v zatáčce. Nejde o to, že tam štěrk byl, ale o to, že na to nebyl nikdo upozorněn.

Dovolací soud (viz 25 Cdo 3836/2017) však konstatoval, že závadou ve sjízdnosti je natolik významná změna sjízdnosti komunikace, že řidič ani při obezřetné jízdě nemůže výskyt takové závady předpokládat a účinně na ni reagovat, což naše vrstva nezaježděného štěrku na vozovce splňuje. Štěrk totiž snižuje koeficient adheze a způsobuje ztrátu směrové stability projíždějícího vozidla, což je dostatečně výraznou změnou ve sjízdnosti vozovky. Vozovka v takovém stavu pak pro vozidla – rychleji projíždějící v rámci povolené rychlosti – neumožňuje bezpečný pohyb, a tato změna – bez upozornění na ni – se stává pro řidiče nepředvídatelnou.

Vzhledem k tomu, že jednou ze dvou hlavních příčin vzniku škody byla závada ve sjízdnosti komunikace, je založena objektivní odpovědnost vlastníka komunikace, a proto bude podíl odpovědnosti každého z nich (jak řidiče, tak vlastníka pozemní komunikace) stanoven jednou polovinou.

Mgr. Vojtěch Strnka, advokátní koncipient

Rok s rokem se téměř sešel a znovu se mnozí začínají zajímat o růst minimální mzdy. Na jednání vlády ze dne 20. Listopadu 2018 byl schválen návrh Ministerstva práce a sociálních věcí o novele nařízení vlády č. 567/2006 Sb. (dále jen „nařízení“), kterým se určuje výše minimální mzdy, a také méně známé mzdy zaručené.

Mezi roky 2018 a 2019 tedy minimální mzda poroste o celých 1.150,- Kč. Toto je druhé nejvyšší nominální meziroční zvýšení úrovně minimální mzdy od roku 1991. Z částky ve výši 12.200,- Kč/měsíčně (tj. 73,20 Kč/h) tedy stoupne minimální mzda již 1. 1. 2019 na částku ve výši 13.350,- Kč/měsíčně (tj. 79,80 kč/h).

Společně s minimální mzdou poroste úroveň méně známé mzdy zaručené. Tj. jakási speciální úroveň „minimální“ mzdy odstupňovaná podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací, která je odstupňována do 8 skupin popsaných v jediné příloze nařízení.

Pro orientaci, 1. Stupeň zaručené mzdy bude odpovídat částce ve výši 13.350,- Kč/měsíčně (tj. 79,80 Kč/h), do které se řadí nejjednodušší práce s minimem odpovědnosti. Tedy si můžete povšimnout, že odpovídá úrovni minimální mzdy. Naproti tomu za nejsložitější práce zařazené do 8. Stupně zaručené mzdy bude náležet zaručená mzda ve výši 26.700,- Kč/měsíčně (tj. 159,60 Kč/h).

Více  informací je možno nalézt v tiskové zprávě Ministerstva práce a sociálních věcí na adrese: https://www.mpsv.cz/files/clanky/34598/TZ_-_Ministryne_Malacova_prosadila_druhe_nejvetsi_nominalni_zvyseni_minimalni_mzdy_v_historii.pdf

Lukáš Verner, advokátní praktikant

Vážení klienti a obchodní partneři.

V pátek, dne 23.11.2018, bude kancelář uzavřena.

Děkujeme za pochopení.

Mgr. Bc. Kamila Klvačová, advokát

Dnes se zaměříme na zvláštní formu pořizování závěti, pro kterou občanský zákoník nepožaduje tak přísné požadavky, jako v případě běžně pořizovaných závětí. Jedná se o závěť pořizovanou v případě nenadálé události, kvůli které hrozí zůstaviteli patrné a bezprostřední ohrožení života. V takovém případě může podle ustanovení § 1542 občanského zákoníku zůstavitel pořídit závěť ústně před třemi svědky.

Nyní se přesuneme k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 7. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4333/2017, který se k tomu nedávno vyjadřoval. Ke skutkovému stavu je nutné uvést, že u zůstavitele se sešli tři osoby z důvodu rozhodnutí o opravě domu zůstavitele, který po sdělení, kolik bude oprava stát, řekl, že je mu to jedno, že to stejně všechno bude jednoho z nich (např. Karla), resp. že mu (Karlovi) všechno dává. Bylo také zjištěno, že zůstavitel již v minulosti opakovaně říkal, že všechno dá té samé osobě (Karlovi).

Zůstavitel trpěl chronickými víceorgánovými nemocemi, které svým charakterem splňovaly předpoklad, že nedojde k jejich vyléčení, v terminálním stadiu se jedná o život ohrožující choroby, a právě v té době došlo k náhlému psychickému i fyzickému zhoršení zdravotního stavu zůstavitele, který se vzhledem k jeho polymorbiditě nedal předpokládat.

Nicméně Nejvyšší soud uvedl, že při skutkovém stavu, jak byl výše popsán, se nejednalo o platné pořízení závěti, neboť okolnosti doprovázející údajné pořízení závěti zůstavitelem nelze považovat za náhlé zhoršení zdravotního stavu zůstavitele, byť byl o dva dny později přijat do nemocničního ošetřování a za šest dní zemřel. Zjištěný skutkový stav naopak svědčí o tom, že již tři měsíce si měl být zůstavitel vědom vážnosti svého onemocnění, když jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval, když v posledním období byl dokonce závislý na pomoci jiných osob.

Zhoršení zdravotního stavu, k němuž došlo, tak nemohlo být neočekávaným a překvapivým. Navíc soud dodává, že pokud mohl být zůstavitel přítomen projednání opravy svého domu a měl se vyjadřovat i k ceně za opravu, není na místě úvaha, že by nemohl pořídit závěť bez úlev; nežil totiž v místě, kam by se nemohl během krátké doby dostavit notář nebo advokát za účelem sepsání závěti.

Mgr. Vojtěch Strnka, advokátní koncipient