Daily Archives: 14.12.2018

Vážení klienti a obchodní partneři,

přejeme Vám klidné a pohodové prožití vánočních svátků a úspěšný vstup do nového roku 2019. Současně si Vám dovolujeme sdělit, že v období vánočních a novoročních svátků bude advokátní kancelář otevřena pro veřejnost pouze v omezeném provozu, proto prosím věnujte pozornost níže uvedeným informacím.

21.12. kancelář pro veřejnost uzavřena

27.12. pro veřejnost úřední hodiny 8.00 – 15.00 hod – přítomna Mgr. Bc. Kamila Klvačová, advokát

28.12. 2018 – 1.1. 2019 kancelář pro veřejnost uzavřena

Počínaje 2.1.2019 bude advokátní kancelář fungovat v běžném režimu.

V případě podmíněného odsouzení za trestný čin, a to jak v podobě podmíněného odsouzení s dohledem dle § 86 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen „TZ“), tak v podobě podmíněného odsouzení bez stanovení dohledu dle § 83 odst. 1 TZ, soud posuzuje, zda v uložené zkušební době vedl odsouzený „řádný život“ a vyhověl uloženým podmínkám. V kladném případě pak vysloví, že se tzv. osvědčil a v opačném případě rozhodne, že se uložený trest vykoná (pokud současně nedojde k dalším okolnostem dle výše uvedených ustanoveních TZ).

Okolnosti posuzování vedení „řádného života“ odsouzeného, který je sám o sobě neurčitým pojmem a který by měla definovat judikatura, primárně dle názoru Ústavního soudu pak Nejvyšší soud, blíže rozvinul ve svém nálezu I. ÚS 1202/17 Ústavní soud, když formuloval několik premis pro takové posuzování:

• při rozhodování soudu je nutno dodržet ustanovení čl. 38 odst. 2 (právo na spravedlivý proces) a čl. 40 odst. 2 (presumpce neviny) Listiny základních práv a svobod, tj. shledal, že toto rozhodování je trestním řízením a po formální stránce se na něj presumpce neviny vztahuje zejména proto, že rozhodnutí o výkonu trestu je citelným zásahem do osobní svobody odsouzeného a je při něm nutno dodržovat obdobné záruky a standardy jako při prvotním rozhodování soudu o vině a trestu, a to vč. aplikace zásady in dubio pro reo;
• „řádný život“ lze obecně definovat dvojím způsobem, a to jako:

1. minimální limit řádného občana, který požaduje stát po každém občanovi (zejm. respektovat právní předpisy, nepáchat trestnou činnost, ale také nečinit to, co zákon neukládá) nebo
2. „životní styl, který odpovídá převládajícím hodnotám ve společnosti či převládajícím představám o řádném životě v dnešní společnosti“. V této souvislosti dále poukazuje na to, že v liberální společnosti není možné nikomu vnucovat životní styl, pokud jeho názor je opačný, ale jen do okamžiku, dokud nespáchá trestný čin. Spácháním trestného činu totiž poruší tzv. pomyslnou společenskou smlouvu a pak „výměnou“ za zmírnění trestu lze požadovat, aby odsouzený vedl život určitým způsobem a jak vykládá Ústavní soud „způsobem, který podle převládajícího názoru společnosti povede k životnímu styku předcházejícímu riziko další trestné činnosti“.

• pokud soud shledá, že postup dle shora uvedeného bodu 2b) je nutno zajistit, slouží k tomu institut tzv. přiměřených omezení a přiměřených povinností dle § 48 odst. 4 TZ. Tyto by měly vycházet z poznání a specifik pachatele tak, aby jej vedly k řádnému životu. „V opačném případě, kdy soud konkrétní povinnosti nestanoví, je nutné pod pojmem řádný život chápat právě minimální rámec vedení řádného života, který se vyznačuje především nepácháním trestných činů či nepácháním opakovaných přestupků, a to zejména „v souvislosti s činností, pro kterou byl stěžovatel již odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody“ (usnesení sp. zn. III. ÚS 1745/10 ze dne 15. 7. 2010)

V posuzovaném případě, tedy odsouzený tím, že byl sice propuštěn ze zaměstnání pro konflikt který vyvolal, nezaregistroval se mezi uchazeče o zaměstnání na ÚP, a nepravomocně měl spáchat po uplynutí zkušební doby jiný trestný čin, za který byl ve vazbě, ale jinak se dostavoval k dohledu PMS a spolupracoval s ní, neporušil, resp. nebylo zkoumáno dostatečně zda vedl „řádný život“ a pokud příslušný okresní soud rozhodl, že odsouzený vykoná právě z těchto důvodů uložený trest odnětí svobody, potom pochybil a ze strany Ústavního soudu došlo ke zrušení obou rozhodnutí soudů I. a II. instance v této věci, neboť není možné říci, že by nevedl řádný život, i když dílčí nezávažná porušení Ústavní soud připustil, a je potřeba další detailnější zhodnocení situace odsouzeného. Přeměnou při nedostatečném vyhodnocení pojmu „řádný život“ tedy bylo zasaženo do práva na osobní svobodu.

Mgr. Bc. Kamila Klvačová, advokát