Zvýšené požadavky na formu výhrady vlastnického práva
Od 1. 1. 2014 doznala s nabytím účinnosti současného občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) zdánlivě mírné, leč ve skutečnosti v obchodním styku velmi zásadní, změny právní úprava tzv. výhrady vlastnického práva.
Z dosavadní obchodní praxe přitom začíná být patrné, že tato změna není tak dobře zakotvena v širším právním podvědomí podnikatelů, jak by si zasloužila. Proto na změnu upozorníme v tomto článku.
Výhrada vlastnického práva se sjednává mezi kupujícím a prodávajícím, typicky při obchodování se zbožím, a to nejčastěji tam, kde byla sjednána úhrada kupní ceny na splátky. Doložka výhrady vlastnického práva znamená, že až do úplného zaplacení kupní ceny zůstává zboží ve vlastnictví prodávajícího. Nebýt této doložky, nabyl by kupující vlastnické právo již uzavřením kupní smlouvy a převzetím zboží.
Přínos doložky o výhradě vlastnického práva spočívá v tom, že pokud se kupující dostane do exekuce, nebo je prohlášen jeho úpadek s řešením úpadku v podobě konkursu nebo oddlužením prodejem jeho majetku, nemůže být předmětné zboží zahrnuto do majetkové podstaty kupujícího jako dlužníka a zpeněženo ve prospěch ostatních věřitelů. To lze totiž provést pouze s těmi věcmi, které jsou ve vlastnictví dlužníka. Prodávající tak má podstatně vyšší šance na to, že pokud již kupující co by exekuční nebo insolvenční dlužník nesplatí cenu zboží, získá prodávající předmětné zboží alespoň zpět a může činit právní kroky vedoucí k uspokojení jeho pohledávky.
Na rozdíl od právní úpravy obsažené v dřívějším občanském zákoníku, tj. v zákoně č. 40/1964 Sb., platném a účinném do 31. 12. 2013, dnešní právní úprava vyžaduje, aby byla výhrada vlastnického práva sjednána nejen písemně, jako to postačovalo dříve, ale buď ve formě notářského zápisu, nebo alespoň v takové písemné formě, kdy jsou podpisy obou stran úředně ověřeny. Pokud tato nová přísnější forma doložky není dodržena, znamená to, že není účinná vůči věřitelům kupujícího. Mezi prodávajícím a kupujícím tedy sice platná i účinná je, ale pokud se v rámci exekuce nebo insolvenčního řízení budou například z dražebního prodeje uspokojovat věřitelé kupujícího, nelze jim v tom zabránit a doložka výhrady vlastnického práva ztrácí význam.
Proto je nezbytné, aby byla výhrada vlastnického práva sjednána vždy alespoň písemně s úředně ověřenými podpisy obou stran (prodávajícího a kupujícího). V opačném případě by se mohla minout účinkem.
Mgr. Filip Kyjovský, advokátní koncipient