Přičitatelnost trestného činu právnické osobě dle aktuálního rozhodnutí Nejvyššího soudu

Dne 28.6.2018 vydal Nejvyšší soud ČR rozhodnutí 3 Tdo 487/2018, ve kterém se zabýval přičitatelností trestného činu právnické osobě. Následně byla trestním kolegiem schválena k publikaci tato právní věta: „K tomu, aby protiprávní čin nezjištěné fyzické osoby založil trestní odpovědnost právnické osoby podle § 8 odst. 3 t. o. p. o. nestačí závěr, že taková fyzická osoba jednala v zájmu právnické osoby ve smyslu návětí v § 8 odst. 1 t. o. p. o. K trestní odpovědnosti právnické osoby nepostačuje ani alternativní zjištění, že nezjištěná fyzická osoba jednala v zájmu právnické osoby nebo v rámci její činnosti v některém (blíže neurčeném) z postavení podle § 8 odst. 1 písm. a), b), c) nebo d) t. o. p. o., ale musí být učiněn jednoznačný závěr podložený odpovídajícím skutkovým zjištěním, že tato fyzická osoba jednala buď v některém z postavení předpokládaných v § 8 odst. 1 písm. a) až c) t. o. p. o., anebo v postavení podle § 8 odst. 1 písm. d) t. o. p. o., a že v důsledku toho je spáchaný čin přičitatelný právnické osobě buď podle § 8 odst. 2 písm. a) t. o. p. o., anebo podle § 8 odst. 2 písm. b) t. o. p. o. To platí i za situace, má-li být právnická osoba spolupachatelem nebo účastníkem na trestném činu jiné osoby.

Pokud rozebereme odůvodnění tohoto rozhodnutí, zjistíme, že první věc, kterou Nejvyšší soud ČR vytýkal soudům nižších instancí je skutečnost, že ve skutkové větě výroku zahrnul všechny možné kombinace předpokladů přičitatelnosti, jak je uvádí § 8 odst. 1,2,3 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob (dále jen „TOPO“), navíc spolu s tím, že právnická osoba spáchala trestný čin v některé z forem trestné součinnosti. To podle posouzení Nejvyššího soudu ČR ze své podstaty vylučuje a popírá samotnou podstatu tzv. přičitatelnosti, kterou soudy nižších instancí dovodily pouze z výsledku, tj. objektivně. Není možné formulovat nepodloženou širokou množinu jednajících fyzických osob jen pro to, aby bylo možné jednání připočítat, to by bylo v rozporu se zásadou „není zločinu bez zákona“.

Předpoklad spáchání trestného činu „v zájmu právnické osoby“ je pouze korektivem, který má zabránit stíhání právnické osoby za excesy osob uvedených v § 8 odst. 1,2, a 3 TOPO a doplňuje další obligatorní podmínky uvedené v TOPO. Obdobně jako ke korektivu (viz výše) je nutné přistupovat k pravidlu obsaženému v § 8 odst. 3 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob („trestní odpovědnosti právnické osoby nebrání, nepodaří-li se zjistit, která konkrétní fyzická osoba jednala způsobem uvedeným v odstavcích 1 a 2“), kdy dle Nejvyššího soudu ČR je aplikace tohoto pravidla „možná pouze v případě, že předpokládaným způsobem jednala nutně některá z osob uvedených v § 8 odst. 1 písm. a), b), c) nebo d) zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, navíc za podmínek uvedených v § 8 odst. 2 písm. a) nebo b) zákona o trestní odpovědnosti právnických osob“. Pokud tedy byla trestní odpovědnost právnické osoby založena podle tohoto pravidla i za situace, kdy nejednala osoba dle § 8 odst. 1,2 TOPO, ale pouze jiná osoba jednající na pokyn neustavené osoby dle § 8 odst. 1,2 TOPO je tento výklad nesprávný. Dle Nejvyššího soudu „přistupuje-li však k tomuto vztahu přičitatelnosti jednání mezi fyzickou osobou a právnickou osobou ještě jednání tzv. třetí osoby [nalézací soud hovoří o jiné osobě než uvedené v § 8 odst. 1 písm. a) až d) zákona o trestní odpovědnosti právnických osob], jedná se podle povahy věci o některou z forem trestné součinnosti podle § 9 odst. 2 nebo 3 věta druhá zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, případně § 24 trestního zákoníku. Ani v takovém případě se ovšem nemůže vytratit základní vztah přičitatelnosti ve smyslu § 8 odst. 1, 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob jako nutná podmínka zvláštní odpovědnosti za zavinění u právnické osoby“.

Mgr. Bc. Kamila Klvačová, advokát