Povinné očkování jako podmínka přijetí dítěte do mateřské školy není protiústavním zásahem do práva na vzdělání
Plénum Ústavního soudu dne 27. 1. 2015 (rozhodnutí vyhlášeno dne 2. 3. 2015) zamítlo návrh na zrušení ustanovení § 50 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve slovech „předškolní zařízení mohou přijmout pouze dítě, které se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním, má doklad, že je proti nákaze imunní nebo se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci“. Přijetí do mateřské školy nebo do jeslí tak lze dle tohoto nálezu Ústavního soudu oprávněně podmínit očkováním. O tomto závěru rozhodlo celé plénum, které od loňského roku přezkoumávalo sporné ustanovení zákona o ochraně veřejného zdraví a školského zákona.
O problematice rozhodoval Ústavní soud na podkladě ústavní stížnosti stěžovatelky, která se domáhala zrušení zmiňovaného § 50 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve slovech „předškolní zařízení mohou přijmout pouze dítě, které se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním, má doklad, že je proti nákaze imunní nebo se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci“, jelikož pro absenci očkování nebyl její syn přijat do školky, v čemž stěžovatelka spatřovala porušení práva na předškolní vzdělání. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že došlo v případě jejího syna k porušení práva na předškolní vzdělání jako součásti práva na vzdělání dle čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť vyloučení z předškolního vzdělání bylo neproporcionální, neobstojí ani v testu racionality a způsobuje i zásah do práva na osobní integritu.
Ústavní soud ale stížnosti nevyhověl, a ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/14 uvedl tento výrok: Návrh na zrušení ustanovení § 50 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve slovech „předškolní zařízení mohou přijmout pouze dítě, které se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním, má doklad, že je proti nákaze imunní nebo se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci“, se zamítá.
Soud se ve svém odůvodnění odkázal zejména na obecnou solidaritu. Podle zákona o ochraně veřejného zdraví mohou jesle s denním režimem, mateřské školy a dětské skupiny přijmout pouze dítě, které se podrobilo povinnému očkování. Výjimku mají, jak je uvedeno jen děti s potvrzenou imunitou proti nákaze nebo ty, kterým zdravotní stav očkování neumožňuje. Školský zákon pak ve zvláštním ustanovení zdůrazňuje, že při přijímání dětí k předškolnímu vzdělávání je nutné dodržet podmínky stanovené zvláštním právním předpisem – tedy právě zákonem o ochraně veřejného zdraví.
Ústavní soud konstatoval, že zákonné zakotvení podmínky podrobit se stanovenému očkování, aby mohlo být dítě přijato do předškolního zařízení, není protiústavním omezením práva na vzdělání garantovaného ustanovením čl. 33 Listiny. Napadená úprava prošla testem rozumnosti, neboť nezasahuje do samotného jádra práva na vzdělání, sleduje legitimní cíl, jímž je ochrana veřejného zdraví, a k dosažení tohoto cíle zvolila racionální, a nikoliv svévolné prostředky.
Mgr. Petra Beránková