Odpovědnost školy za školní úrazy

S přibývajícím počtem dětí na jednom místě se výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že na takovém místě dojde ke vzniku úrazu. A právě takovým místem jsou i školy a školská zařízení, které musí naše děti navštěvovat. Dnes se proto zaměříme na problematiku odčiňování újmy na zdraví školních úrazů, které se někdy při jinak bezpečném studiu přihodí.

Asi se shodneme, že nejnebezpečnějším předmětem na základních školách, alespoň co se týká fyzických zranění, je tělesná výchova. Avšak již málokdo tuší, že školní úrazy se odčiňují pomocí zákoníku práce stejně jako pracovní úrazy, neboť studium je ve své podstatě přípravou na budoucí zaměstnání. Proto v případě, že žáku základní školy vznikne újma na zdraví z důvodu školního úrazu, bude za něj odpovědná škola, která jako každé školní zařízení musí být ze zákona pojištěna.

Odpovědnost školy je však dána jen tehdy, jestliže příčinou poškození zdraví žáka byl úrazový děj, tedy když k poškození zdraví došlo následkem působení zevních vlivů, které byly svou povahou krátkodobé, náhlé a násilné, a jestliže k tomuto poškození zdraví žáka došlo při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním. O úrazový děj může jít i v případech náhlého poškození zdraví, které nastalo při náhlém vypětí sil, velké námaze nebo nezvyklém úsilí, kdy výkon žáka přesahuje jeho obvyklé každodenní hranice.

A právě takový případ nedávno řešil Nejvyšší soud ČR (rozhodnutí ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. 21 Cdo 5492/2017), kdy žáku 4. třídy základní školy při zahřívacím kolečku v rámci tělesné výchovy „selhalo srdce“ (došlo k fibrilaci srdečních komor a následně k zástavě krevního oběhu), v důsledku čehož utrpěl velmi vážné trvalé následky (hypoxické poškození mozku a vznik apatického syndromu), čímž došlo k jeho úplnému vyřazení ze společenského života. Avšak základní škola odmítla takový úraz odčinit finanční satisfakcí; namítala totiž, že se jednalo o malou fyzickou zátěž, a proto mohlo k selhání srdce dojít i jinde, např. na procházce s rodiči. A právě s tímto názorem se ztotožnily soudy 1. a 2. instance. Nejvyšší soud však jejich rozhodnutí zrušil, když uvedl, že je zapotřebí provést další dokazování a zjistit znaleckým posudkem onu důležitou věc, zda vznik újmy na zdraví (selhání srdce) má původ v činnosti, kterou dítě jako žák základní školy vykonávalo při vyučování v hodině tělesné výchovy. I když tento případ není ještě zdaleka vyřešen, nižším soudům bylo dáno vodítko, jak se mají dobrat spravedlivého rozhodnutí.

Mgr. Vojtěch Strnka, advokátní koncipient