Zákon o spotřebitelském úvěru vstupuje k 1.12.2016 v účinnost
Ke dni 1.12.2016 vstupuje v účinnost zákon č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru, který s napětím očekává laická i odborná veřejnost. Přesto, že odborná veřejnost se již nyní pře, zda po účinnosti zákona dojde ke vzrůstu ceny hypoték pro všechny, jak některé banky již avizují, což zase dopadne na všechny klienty hypoték bez rozdílu z důvodu vyšší úrokové sazby, je dle mého názoru potřeba vnímat i pozitiva tohoto zákona. I tak si však nemohu odpustit tvrzení, že kdyby byli lidé více finančně gramotní, nebyla by taková rozsáhlá ochrana ze strany státu potřeba, protože spotřebitelské úvěry za nevýhodných až lichvářských podmínek by si nikdo nebral a především nikoho by ani nenapadlo si na pořízení, např. vánočních dárků, brát spotřebitelský úvěr. Protože naše společnost však takto vyspělá zřejmě není, má zákonodárce tendenci spotřebitele bránit.
Co je tedy třeba považovat dle mého názoru za hlavní přínos tohoto zákona? Nebankovní poskytovatelé úvěru, kterých je celá řada, budou oprávněni poskytovat takové úvěry pouze na základě speciálního oprávnění ČNB a všichni, jak banky (které tak již činily i dříve), tak nebankovní poskytovatelé úvěru budou nuceni posuzovat tzv. úvěruschopnost spotřebitele a za tím účelem si vyžádat od spotřebitele úplné a pravdivé informace a dokumenty, jejichž správnost je povinen poskytovatel úvěru ověřit a úvěr poskytnout pouze v případě, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Pokud poskytovatel úvěru přesto takový úvěr poskytne, tj. jsou důvodné pochybnosti, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, a to relativně, neboť spotřebitel může neplatnost namítnout v tříleté promlčecí době. Spotřebitel pak vrací pouze jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem, což určí soud. Dá se tak předpokládat, že poskytovatelé úvěrů začnou sdílet databáze klientů, aby mohli prověřovat úvěruschopnost klienta i u jiných poskytovatelů. To se bude týkat i tzv. mikro půjček do 5.000,- Kč.
Zajímavé také je, že dle § 116 tohoto zákona při poskytování spotřebitelského úvěru prostřednictvím hlasové telefonní komunikace, textové nebo multimediální zprávy nelze pro přístup ke službám použít telefonní číslo s vyšší než běžnou cenou, což se často dělo.
Proč by se měly zdražovat hypotéky? Důvod tkví především v § 117 tohoto zákona, který říká, že „spotřebitel je oprávněn spotřebitelský úvěr zcela nebo zčásti splatit kdykoliv po dobu trvání spotřebitelského úvěru. V takovém případě má spotřebitel právo na snížení celkových nákladů spotřebitelského úvěru o výši úroku a dalších nákladů, které by byl spotřebitel povinen platit v případě, kdy by nedošlo k předčasnému splacení spotřebitelského úvěru“. Věřitel v takovém případě bude mít nárok pouze na náhradu účelně vynaložených nákladů, jejichž výše je tímto zákonem regulována (max. 1 % výše předčasné splátky, nejvýše 50.000,- Kč) a navíc u spotřebitelských úvěrů na bydlení v řadě případů (§ 117 odst. 3 písm. d), e) a f) nebude možno ze strany věřitel žádat ani účelně vynaložené náklady. U nových hypoték a hypoték, kterým uplyne tzv. fixace po 1.12.2016 bude možno bezsankčně splatit 25 % hypotečního úvěru v měsíci před výročním dnem. Část odborné veřejnosti právě díky možnosti předčasně splatit hypoteční úvěr dovozuje růst sazeb hypoték, což lze považovat zřejmě za logický krok hypotečního realitního trhu. Nyní např. Komerční banka oznámila, že zvyšuje úrokové sazby u hypotečních úvěrů o 0,5 %, Hypoteční banka o 0,3 % u delších fixací, kratší zůstávají beze změny, Raiffeisenbank navyšuje o 0,1 % u pětiletých fixací a u delších ještě o něco více.
Další novinkou je, že ČNB omezila maximální limit pro výši hypotéky z hodnoty nemovitosti, a to na 95 %, který bude v průběhu roku 2017 ještě dále klesat až na 90 %.
Mgr. Bc. Kamila Klvačová, advokát