Webové stránky vs. webová stránka
V praxi vyvstala otázka, co znamenají pojmy „webová stránka“ a „webové stránky“, konkrétně v souvislosti se zveřejňováním obsahu na nich. Tedy jestli má někdo povinnost zveřejnit nějaký obsah na svých webových stránkách, zdali má povinnost jej zveřejnit na titulní straně, nebo jej může zveřejnit i v některé z pododdílů stránky, ke kterému se musí uživatel „proklikat“.
Tuto otázku řešil Nejvyšší soud ČR ve svém Usnesení ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 20 Cdo 4449/2018, kde se jednalo o povinnost dovolatelky zveřejnit omluvu na své webové stránce. Nejvyšší soud zde poznamenal, že v angličtině je situace jednodušší, protože rozeznává pojmy „web site“, tj. veškeré internetové stránky prezentované pod danou doménou, a „web page“, tedy konkrétní jednotlivá stránka, která se uživateli zobrazí v případě zadání dané webové adresy. V češtině se tento rozdíl uvádí pomocí jednotného a množného čísla, kdy pojem „webová stránka“ (jednotné číslo) odpovídá pojmu „web page“, a pojem „webové stránky“ (množné číslo) pojmu „web site“.
Pokud tedy má někdo povinnost zveřejnit nějaký obsah, například omluvu, na svých „webových stránkách“, bude jeho povinnost splněna i zveřejněním v jakémkoliv pododdílu dané webové prezentace pod určenou doménou, tedy i přes několik prokliků z úvodní stránky (např. www.stránka.cz/aktuality/2019/leden/omluva). Ani pozorný čtenář tedy nemusí vůbec daný obsah najít, pokud nezná konkrétní adresu (odkaz), nebo cíleně nehledá daný obsah na vyhledávači. Naopak však při povinnosti zveřejnit daný obsah na „webové stránce“, musí být obsah zveřejněn na hlavní či úvodní straně, tedy té stránce, která se přímo zobrazí při zadání základní webové adresy (např. www.stránka.cz).
Je tedy nutné si dát pozor při definování místa zveřejnění daného obsahu na webu, a to ať už se bude jednat o smlouvu nebo o petit žaloby.
Lukáš Verner, advokátní praktikant