Trvale nezřízený život z pohledu občanského práva

V článku ze dne 14. 12. 2018 jste se mohli dočíst o problematice „řádného života“ z pohledu trestního práva. Dnes se budeme zabývat pojmem částečně podobným, ale z hlediska soukromého práva.

V právu občanském však pojem řádný život nenalezneme. Obsahuje ale ustanovení podobné, přestože je formulováno negativně, tedy jako „trvale nezřízený život“, a to konkrétně v souvislosti s vyděděním. Jedná se o neurčitý právní pojem, který vyžaduje interpretaci soudními orgány.

Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 190/2010, stanovil, že za vedení trvale nezřízeného života lze označit chování, které evidentně vybočuje z rámce obecné představy o chování v souladu s dobrými mravy, které je kontinuální (tzn. nikoliv nahodilé) a dlouhodobé. Soud v odůvodnění uvedl i některé příklady nezřízeného života, jako:

a) závislost na alkoholu, drogách nebo hazardních hrách,

b) zanedbání povinné výživy,

c) opatřování prostředků k životu nekalým způsobem,

d) zanedbávání povinné výživy,

e) zadlužování se bez zjevné možnosti dluhy splácet,

f) trvalé vyhýbání se práci, nebo

g) promrhávání rodinného majetku.

Neopomenutelného dědice, jehož život vykazuje výše zmíněné znaky, je tedy možné vydědit, což znamená zbavit ho jeho povinného dílu dědictví. V roce 2013 však Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3213/2012, vyjádřil zajímavé stanovisko, tedy že rodič nemůže své dítě vydědit z důvodu vedení trvale nezřízeného života v případě, že hlavní příčina takového chování potomka tkví v zanedbání výchovy ze strany zůstavitele, zejména pak jestliže již od útlého věku nejsou naplňovány jeho psychické či fyzické potřeby, případně zcela chybí rodinné zázemí či je naprosto disharmonické.

Nelze tedy klást potomkovi za vinu jeho vedení života trvale nezřízeným způsobem, pokud je důsledkem zanedbání péče o potomka ze strany zůstavitele.

Lukáš Verner, advokátní praktikant