Stanovisko Nejvyššího soudu – korporace se mohou podřídit ZOK i po 1. 1. 2016
Prostřednictvím článku Mgr. Bc. Kamily Klvačové, advokátky, publikovaného na našich stránkách dne 6. 11. 2015, jsme informovali o tom, že ty obchodní korporace, které mají v úmyslu podřídit se plně zákonu č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (známý pod zkratkou ZOK), tak musejí učinit do 31. 12. 2015.
Vycházeli jsme ze znění ustanovení § 777 odst. 5 ZOK, ve kterém se skutečně výslovně uvádí, že obchodní korporace se mohou nejpozději do dvou let podřídit ZOK jako celku. Ustanovení tedy vysílá jasný a logický signál, dle kterého to později učinit nelze.
Nicméně, občanskoprávní a obchodněprávní kolegium Nejvyššího soudu vydalo stanovisko č. Cpjn204/2015, ve kterém mimo jiné uvádí, že se ona dvouletá lhůta považuje za lhůtu pořádkovou. To znamená, že s jejím marným uplynutím se nespojují žádné právní následky, tudíž pokud korporace nestihne ve dvou letech ZOK přijmout, neznamená to, že tak nesmí učinit později. Korporace se mohou podřídit ZOK i po 1. 1. 2016.
Dle našeho názoru se jedná o velmi zajímavý závěr, který jde zcela zjevně proti smyslu zákona. Byť je pravdou, že tam, kde zákon neuvádí, že se s uplynutím určité lhůty spojuje zánik práva, pak k zániku práva nedojde, je zcela zřejmé, že poměrně striktní formulace měla vyslat jasný signál, že kdo přijetí ZOK do 31. 12. 2015 nestihne, již tak nesmí učinit.
Nicméně, v tomto případě lze říci, že kolegium Nejvyššího soudu pravděpodobně bralo v potaz zájmy společnosti a ustálení právního prostředí, pročež bylo ochotno přistoupit k danému výkladu, což lze kvitovat. Totiž, pokud korporace neprovede podřízení svých vnitřních záležitostí plně zákonu o obchodních korporacích, pak se na její vnitřní fungování v omezeném rozsahu užije i dřívější zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a to časově neomezeně. To má jednu zásadní nevýhodu, a sice že není zcela jasné a bezesporné, které konkrétní otázky zůstávají v působnosti obchodního zákoníku a na které již dopadá ZOK. Dle přechodných ustanovení ZOK se totiž budou (nedojde – li k podřízení se zákonu o korporacích jako celku) i nadále uplatňovat ustanovení obchodního zákoníku o právech a povinnostech společníků, ovšem není jasné, zda se tím mají na mysli pouze ustanovení konkrétního oddílu, který je takto pojmenován, nebo i jinde umístěných ustanovení, která práva a povinnosti společníků rovněž fakticky upravují, ale nejsou v příslušném oddílu zařazena.
Navíc, určité procento obchodních korporací na danou možnost podřízení se ZOK zjevně pozapomnělo, nebo jim z nějakého důvodu nebyla známa. Vzhledem k tomu, že v rámci ustálení právního prostředí je výhodné, aby co nejvyšší procento korporací své záležitosti podřídilo ZOK, bylo by kontraproduktivní, aby tato možnost po 31. 12. 2015 zanikla.
Proto lze tedy přijmout stanovisko OOK Nejvyššího soudu č. Cpjn204/2014 s povděkem a korporacím, které se prozatím ZOK zcela nepodřídily, lze doporučit, aby tak učinily.
Mgr. Filip Kyjovský, advokátní koncipient