Spotřebitelský bič na úvěrové společnosti?

Dne 12.7.2016 vydal Nejvyšší soud ČR (ve věci věřitele ESSOX s.r.o. proti spotřebiteli) zajímavý judikát, který může dopadnout i na řadu jiných spotřebitelských sporů z úvěrových smluv.

Ustanovení § 6 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, stanoví, že: „Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze č. 3 k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této informační povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy“. Důsledky porušení této povinnosti pak stanovuje § 8 stejného zákona, když v případě, že spotřebitel takové porušení u věřitele uplatní, „pokládá se spotřebitelský úvěr od počátku za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření této smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr jsou neplatná“. Jednou z náležitostí smlouvy o spotřebitelském úvěru vyžadovaná přílohou č. 3 je známá „RPSN“, tj. roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr.

Smyslem této informační povinnosti pro dosažení lepší ochrany spotřebitele je posílení důvěry a jistoty spotřebitelů a poskytnutí prostoru spotřebiteli pro to, aby mohl učinit kvalifikované rozhodnutí. Tato informační povinnost musí být jednoznačně splněna poskytnutím správných a úplných údajů, protože jedině tehdy může být naplněn smysl ochrany spotřebitele. A jak shledal Nejvyšší soud ČR v odůvodnění rozhodnutí  32 Cdo 4838/2015 z 12.7.2016 „..Uvede-li proto věřitel některý ze zákonem vyžadovaných údajů nesprávně, ať už tak učiní z jakéhokoliv důvodu (např. omylem, v důsledku početní chyby apod.), nesplní povinnost stanovenou v § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a konkretizovanou v příloze č. 3 k tomuto zákonu. Takové pochybení, uplatní-li jej spotřebitel u věřitele, zákon striktně sankcionuje tím, že pokládá spotřebitelský úvěr od počátku za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr jsou neplatná [§ 8 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb.]. Pouze ve výjimečných případech, ve kterých chybné uvedení zákonem vyžadovaných údajů zcela zjevně nemůže ohrozit naplnění shora popsaného účelu právní úpravy, lze uvažovat o tom, že zákonem stanovená sankce se neuplatní. Bude tomu tak například tehdy, nemohl-li chybně uvedený údaj nijak ovlivnit rozhodnutí spotřebitele uzavřít s věřitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru..“.

Mgr. Bc. Kamila Klvačová, advokát