Přednostní právo exekutora na úhradu vzniklých nákladů exekuce přerušené insolvenčním řízením
Ústavní soud České republiky rozhodoval dne 27. 9. 2016 o odměnách exekutorů, a to v případě jejich nároku na náhradu nákladů exekuce, která byla přerušena započatým insolvenčním řízením. Jelikož insolvenční řízení má před výkonem rozhodnutí, tedy exekucí přednost, je povinností každého exekutora, dozví-li se, že je na povinného či povinným podán insolvenční návrh, exekuční řízení přerušit.
Dle § 46 odst. 7 exekučního zákona (č. 120/2001 Sb.) má exekutor v případě, že je zahájeno exekuční řízení a je zjištěn úpadek dlužníka, předat insolvenčnímu správci všechny vymožené prostředky a ty se tak stanou součástí majetkové podstaty dlužníka. Dříve se mělo za to, že exekutor musí všechny tyto prostředky odevzdat insolvenčnímu správci, a to aniž by si vůbec odečetl náklady na jejich vymožení, a až následně se mohl jako ostatní věřitelé pomocí podané přihlášky o ně v insolvenčním řízení přihlásit. V takovém případě však exekutoři dosahovali jen částečného uspokojení s náhradou nákladů exekučního řízení.
Každopádně Ústavní soud tento nelogický postup zastavil, když uvedl, že nejprve si soudní exekutor může odečíst náklady exekuce, tj. náklady vzniklé samotným vymožení plnění a až následně předá insolvenčnímu správci dlužníka, to, co zbyde, jak judikoval na případu bývalého soudního exekutora Tomáše Vrány, který si takto za prodej nemovitosti v dražbě nejprve srazil náklady 75.356,- Kč, s čím nesouhlasil insolvenční správce, který se úspěšně domohl této částky žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ostravě. Jelikož Nejvyšší soud ČR potvrdil názor Krajského soudu v Ostravě (a tedy i názor insolvenčního správce), byla soudním exekutorem podána ústavní stížnost, které bylo následně vyhověno a tak se částka ve výši 75.356,- dostala zpět k exekutorovi.
Vojtěch Strnka, advokátní praktikant