Právo manžela na bydlení ve výhradním majetku druhého manžela

Obecně platí, že manželství je uzavíráno za účelem založení rodiny a tedy i rodinné domácnosti. To s sebou obnáší i to, že spolu manželé bydlí ve společné rodinné domácnosti, a to spolu s dalšími osobami, které ji tvoří, zejména dětmi. Otázkou ale může být, kdy toto právo vzniká a zaniká, což může být ožehavé téma zejména v případě rozvodu.

Touto otázkou se zabýval Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 36 Cdo 3382/2017. V dané věci šlo o to, že spolu manželé v předmětném bytě bydleli a vedli v něm rodinnou domácnost (rok 2009 – 2012), avšak poté se odstěhovali do zahraničí a vedli rodinnou domácnost tam, přičemž manželka se do předmětného bytu vracela přechodně v rámci dovolené. Poté (v roce 2014) se však  do ČR vrátila na trvalo, začala bydlet v předmětném bytě a podala žádost o rozvod. Manžel na to reagoval vyklizovací žalobou, neboť tvrdil, že manželce nesvědčí právo bydlení ve smyslu § 744 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“).

Nejvyšší soud shledal, že dle příslušného ustanovení NOZ je třeba kumulativně splnit tři podmínky:

1) trvání manželství,

2) výhradní právo jednoho z manželů k bytu (např. vlastnické právo), a

3) byt je obydlím manželů.

Obydlí manželů přitom Nejvyšší soud definoval jako místo, v němž se nachází rodinná domácnost manželů, což je společenství tvořené manžely, případně dalšími osobami trvale spolu žijícími ve společném obydlí (obydlí manželů) a společně hospodařícími.

Nejvyšší soud tedy shledal, že manželce sice v roce 2009 vzniklo právo na bydlení v předmětném bytě, ale to následně v roce 2012 zaniklo, neboť došlo k přesunu rodinné domácnosti, přičemž ta se roku 2014, protože v předmětném bytě pobývala bez manžela a v podstatě i bez jeho souhlasu, neobnovila, byť zde pobývala s jejich společným synem. Nárok manžela na vyklizení předmětného bytu byl tedy Nejvyšším soudem shledán jako důvodný, neboť manželce k užívání předmětného bytu nesvědčil právní titul.

Z toho tedy vyplývá, že právo na bydlení manžela ve smyslu § 744 NOZ je závislé na kumulativním naplnění všech tří zákonných podmínek, přičemž tyto podmínky je nutné zkoumat v průběhu celého pobytu manžela v bytě či domě ve vlastnictví manžela druhého. Ačkoliv tedy mohlo právo na bydlení ve smyslu citovaného ustanovení v minulosti vzniknout, je třeba zkoumat, zdali stále trvá, neboť mohlo z důvodu odpadnutí jedné z výše uvedených podmínek také dost dobře zaniknout. Pak by daný manžel pobýval v bytě/domě bez právního důvodu, což dává vlastníku – druhému manželovi možnost žádat jeho vystěhování, popřípadě i nárokovat si vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného.

Mgr. Lukáš Verner, advokátní praktikant