Právní forma památkových zón dle navrhované novely

 

Obsahově stručný návrh zákona, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále taky jen „pozemkový zákon“), definitivně zavádí právní formu vyhlašování nových památkových zón. Za památkovou zónu dle zmíněného ustanovení považujeme území sídelního útvaru nebo jeho části s menším podílem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty. Takto vymezené území může Ministerstvo kultury po projednání s teritoriálně příslušným krajským úřadem prohlásit za památkovou zónu a v samotném prohlášení může dle potřeby a vlastního uvážení stanovit méně či více striktní kritéria pro dostatečnou ochranu a zabezpečení kulturních památek.

Z důvodové zprávy k návrhu vyplývá, že „Působnost prohlašovat památkové zóny přešla na Ministerstvo kultury z krajských národních výborů účinností zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, který podle § 18 odst. 1 s odkazem na přílohu č. 2 tohoto zákona přenesl působnost krajských národních výborů na příslušném úseku státní správy na Ministerstvo kultury. Krajské národní výbory tak činily obecně závaznými právní akty, vyhláškami, resp. nařízeními, Ministerstvo kultury pak prohlašovalo, popřípadě měnilo památkové zóny formou vyhlášky.“ Znění citovaného ustanovení v dnešní době závazně nestanoví, jakým formálním způsobem Ministerstvo kultury památkovou zónu deklaruje. Jelikož vyhláška ministerstva je podzákonný právní akt, nelze ji vydat bez explicitního zmocnění v zákoně (viz čl. 79 odst. 3 Ústavy), z čehož je možné dovodit, že doposud vyhláškou vymezené památkové zóny nesplňují formální požadavek.

Navrhovaná právní úprava do památkového zákona doplňuje ustanovení § 6 o formu, kterou bude Ministerstvo kultury zmocněno prohlašovat památkové zóny – opatření obecné povahy (viz chybné tvrzení v článku http://www.epravo.cz/top/clanky/souhrn-vyznamnych-legislativnich-udalosti-2922016-632016-100725.html, dle kterého je zaváděnou formou vyhláška). Institut opatření obecné povahy „svou hybridní formou lépe vyhovuje po obsahové stránce prohlášení za památkovou zónu“ a z materiálního hlediska není (oproti vyhlášce) nutná pro jeho aplikaci výslovná zákonná delegace. Když tedy prohlašování památkových zón Ministerstvem kultury prostřednictvím opatření obecné povahy není a priori podmíněno výslovným zákonným delegováním, mohlo by se zdát, že předmětná novela je věcné nesmyslná. Ve skutečnosti tomu však tak není, neboť „V případě, že by nedošlo k založení zákonného zmocnění pro prohlašování památkových zón, mohlo by v souladu s ustálenou judikaturou k materiálnímu pojetí právního předpisu Ministerstvo kultury sice opatřením obecné povahy podle části šesté správního řádu v souladu s ustanovením § 6 památkového zákona prohlašovat nové památkové zóny (k čemuž již přistoupilo), ale nemělo by zákonnou oporu pro změny dosud prohlášených památkových zón formou právního předpisu, vyhlášky Ministerstva kultury. Vedle toho by pak nemohlo ani zasahovat do památkových zón prohlášených na základě předchozí právní úpravy před účinností zákona č. 425/1990 Sb., kdy k prohlášení byly zmocněny kraje, resp. krajské národní výbory a činily tak rovněž právním předpisem.“. Navrhovatel proto navrhuje včlenit do přechodných ustanovení také klauzuli, dle které by se právní forma opatření obecné povahy aplikovala i při změnách památkových zón vymezených (formou vyhlášek či nařízení)v minulosti.

Návrh zákona pod sněmovním tiskem č. 473/0 byl dne 2. 3. 2016 schválen v třetím čtení Poslaneckou sněmovnou a bude nyní posuzován Senátem.

Peter Fedor, advokátní praktikant