Poskytnutí daru skrze třetí osobu

Darování je velice starým institutem sahajícím až do doby starověkého Říma. Dnešní pojetí darování je upraveno v §§ 2055 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Obsahově se toto pojetí příliš neliší od předešlé úpravy v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (starý). Podstatou daru je, že dárce bezplatně převádí vlastnické právo k daru obdarovanému či se jej zavazuje obdarovanému (v budoucnu) bezplatně převést do vlastnictví, a obdarovaný tento dar či nabídku daru přímá.

Otázkou však vyvstalo, zda musí skutečně dojít k reálnému předání daru, tedy přání daru takzvaně „z ruky do ruky“, nebo postačí pouze předání symbolické, tj. předání, při kterém se dar nedostane do přímé dispozice obdarovaného. Tuto otázku zodpověděl Nejvyšší soud již před několika lety ve svém rozsudku ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3883/2011, a to tak, že sice připustil možnost symbolického předání daru, avšak je nutné vždy dbát konkrétních okolností případu. Koncem minulého roku byl však před Nejvyšším soudem řešen právě případ rozsahu onoho symbolického předání daru, kterým se zabýval ve svém rozsudku ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 33 Cdo 5837/2017.

V této věci šlo o situaci, kdy se babička rozhodla darovat svému vnukovi nemalou částku určenou na obstarání si bydlení po studiu, avšak nechtěla, aby danou částku nedbale utratil za něco jiného. Proto obdarovaný vnuk souhlasil, že budou peníze zaslány na účet jeho mámy, dcery dárkyně, přičemž peníze přišly na účet se zprávou pro příjemce „Tomáškovi na bydlení“, tedy si nemohla myslet, že jsou peníze určeny jí. Máma obdarovaného však tyto peníze odmítla vydat.

Řízení před soudem prvního stupně dopadlo pro obdarovaného vítězně, avšak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil s argumentací, že darovací smlouva je absolutně neplatná, neboť dle tehdejší úpravy bylo nutné smlouvu uzavřít v písemné formě, a to v případě, že dar nebyl při darování dárcem odevzdán a obdarovaným převzat. Proto mu nesvědčil pro vydání žalované částky právní titul.

Nejvyšší soud se k celé věci však vyjádřil tak, že skutečnost, že se účastníci darovací smlouvy při darování dohodli, že peněžní prostředky budou poukázány na bankovní účet žalované, neznamená, že byly určeny jí. Jednalo se toliko o smluvními stranami sjednané platební místo, přičemž skutečnost, že žalobce neměl k bankovnímu účtu žalované dispoziční oprávnění, je z hlediska naplnění předpokladů odevzdání a přijetí daru irelevantní

Z tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu lze tedy usoudit, že je možné dar poskytnout i skrze třetí osobu, a tento postup lze považovat za skutkový děj odpovídající odevzdání a přijetí daru ve smyslu předmětných ustanovení. Tato třetí osoba je toliko místem k plnění závazku (v daném případě místem platebním). V případě, že se tedy podaří prokázat vůli dárce obdarovat tímto způsobem obdarovaného i vůle obdarovaného tento dar přijmout (byť mu má být v budoucnu vydán právě touto třetí osobou), jedná se o platně uzavřenou darovací smlouvu a obdarovanému svědčí právní titul k vydání daru od oné třetí osoby, které byl prve předán.

Lukáš Verner, advokátní praktikant