Odepření spravedlnosti Nejvyšším soudem ČR z důvodu výslovného neuvedení spisové značky relevantní judikatury NS

V nálezu I. ÚS 3506/16 ze dne 21. 12.2016 se stěžovatelka bránila u Ústavního soudu (dále jen „ÚS“) stížností, ve které namítala, že rozhodnutím Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) a rozhodnutím Vrchního soudu v Praze bylo porušeno její právo na spravedlivý proces.  Celý případ je zajímavý hlavně tím, jak se NS vypořádal s dovoláním stěžovatelky, proti kterému poté musel zakročit až ÚS.

Klíčové pro nás však bude posouzení právního názoru NS, na který se stěžovatelka obracela s tím, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Každopádně její dovolání bylo odmítnuto, a to z důvodu konkrétního neuvedení spatřovaného odchýlení. Přesně NS vadilo, že v něm stěžovatelka výslovně neuvedla, od kterých rozhodnutí NS se měl odvolací soud odchýlit.

ÚS se zabýval tím, zda NS v rámci svého posuzování neučinil právní výklad, který by mohl být na újmu stěžovatelčiným ústavně zaručeným právům a svobodám. Zde je potřeba uvést, že stěžovatelka v dovolání uvedla a následně i odůvodnila všechna fakta, která podle ní byla v rozporu s ustálenou praxí dovolacího soudu. Poté odkázala na relevantní judikaturu ÚS, která se k dané věci vztahovala. Každopádně zde nebyla uvedena žádná spisová značka rozhodnutí NS, o kterou by stěžovatelka opřela svoji argumentaci. Při posouzení věci ÚS uvedl, že ani z ustanovení § 241a odst. 2 občanského soudního řádu, jež se zabývá příslušností dovolání k NS, nevyplývá výslovné uvedení spisové značky nebo značek rozhodnutí, neboť nelze racionálně zdůvodnit, proč by prosté slovní uvedení údajů o tom, od které ustálené rozhodovací praxe se soud odchýlil, nemělo stačit. A tak tedy ÚS až přepjatě formalistické rozhodnutí NS zrušil, a jelikož zrušil i rozhodnutí odvolacího soudu, tak věc poslat právě k němu.

Vojtěch Strnka, advokátní praktikant