Oddělitelnost nároků při ublížení na zdraví
Dnes se budu zabývat nároky poškozeného v případě poškození jeho zdraví, což je v poslední době velmi prodiskutovávaným tématem. K tomu přispěla i změna soukromoprávních předpisů, zejména nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Při ublížení na zdraví má škůdce povinnost odčinit poškozenému způsobenou újmu na zdraví, jež spočívá v náhradě za bolest, náhradě za ztížení společenského uplatnění a náhradě dalších nemajetkových újem poškozeného. S účinností nového občanského zákoníku nebyla jednoznačně vyřešena otázka, zda tyto nároky představují soubor nároků poškozeného či jeden společný nárok, skládající se z více složek.
Právě odpovědí na tuto otázku se zabýval Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, když judikoval oddělitelnost jednotlivých nároků poškozeného, jež mohou být vůči škůdci uplatňovány postupně. Při zdůvodnění tohoto názoru Nejvyšší soud uvedl, že není zapotřebí se odchylovat od dosavadní koncepce, navíc neshledal žádný důvod, proč by poškozený nemohl jednotlivé nároky uplatňovat zvlášť.
Jako přidanou hodnotu se dále zabýval vymezením pojmu bolestného, které je nutné brát v širším smyslu, a tedy kromě utrpěné fyzické bolesti pod něj lze podřadit i duševní strádání. Navíc nám Nejvyšší soud pomohl poodhalit i obsah dalších nemajetkových újem, jež jsou novou odškodňovanou kategorií, jež mají vystihovat nekonečnou variabilitu soukromého života a různých životních situací, které doposud odškodňovány nebyly. Zde lze např. zařadit nemožnost účastnit se pracovní či studijní stáže, sportovního utkání nebo jiné pro poškozeného významné aktivity.
Mgr. Vojtěch Strnka, advokátní koncipient