Obsazování dozorčího orgánu akciové společnosti z pohledu novely zákona o obchodních korporacích

Ani ne po dvou letech nabytí účinnosti rozsáhlé soukromoprávní rekodifikace je zákonodárce opětovně konfrontován s novelou korporátního práva, když skupina poslanců (na čele s Jaroslavem Zavadilem) předložila poslanecké sněmovně dne 4. 9. 2015 v pořadí již druhýnávrh zákona, kterým se mění zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích).  Pod Sněmovním tiskem č. 592/0 se navrhovatelé dožadují znovuzavedení povinných kvót pro členy v dozorčích radách (správních radáchv případě monistického systému) akciových společností volených ze strany zaměstnanců.

Tato povinnost zanikla nabytím účinnosti zákona o obchodních korporacích (od 1. 1. 2014), když podle důvodové zprávy byla dosavadní česká právní úprava (§ 200 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník) „značně přísná a opětovně se tak vzdávala ambice konkurenceschopnosti“.  S odkazem na zahraniční právní úpravu (hlavně německý Akciový zákon) je účast zaměstnanců v dozorčích orgánech akciové společnosti nadbytečná, protože český právní řád zná jiné prostředky jejich ochrany (zejména zvýhodnění zaměstnaneckých pohledávek v insolvenčním řízení) a „kumulace další ochrany, byť iluzorní, navíc v posledních letech podlomená možnou korupcí, se jeví jako nevhodná a zatěžující transakční náklady“.

Novela zákona se ve svém meritu vrací k původnímu znění korporátní úpravy, když podle její důvodové zprávy je „Zastupování zaměstnanců v řídících orgánech obchodních společností významným evropským základním právem“ a dosavadní „právní úprava je rozporu s praxí existující v nejvyspělejších a ekonomicky nejsilnějších zemích Evropské unie“.  Navrhovatelé argumentují zejména skutečností, že zastupování zaměstnanců se v řadě velkých akciových společností naopak osvědčuje, když „dává možnost přenášet do řídících a dozorčích orgánů akciových společností informace o názorech zaměstnanců a o jejich potřebách a podílet se na kontrole správy akciových společností v zájmu ochrany práv zaměstnanců“.

Jak již bylo výše zmíněno, návrh zákona se obsahově ztotožňuje s předchozí úpravou zakotvenou v obchodním zákoníku. V případě schválení navrhovaného znění zákona, bude podle § 448 odst. 2 členy dozorčí rady volit valná hromada. Bude-li mít společnost více než 50 zaměstnanců v pracovním poměru na pracovní dobu přesahující polovinu týdenní pracovní doby stanovené jiným právním předpisem v první den účetního období, v němž se koná valná hromada, která volí členy dozorčí rady, bude volit dvě třetiny členů dozorčí rady valná hromada a jednu třetinu zaměstnanci společnosti. Stanovy budou moci určit vyšší počet členů dozorčí rady volených zaměstnanci, avšak tento počet nebude moci být větší, než počet členů volených valnou hromadou; stanovy budou moci rovněž určit, že zaměstnanci volí část členů dozorčí rady i při menším počtu zaměstnanců společnosti.  Dále návrh předpokládá legislativní ukotvení dalších zaměstnaneckých ochranných institutů, jako např. to, že se v zápise o průběhu jednání kontrolního orgánu vždy uvede odchylný názor členů dozorčí rady zvolených zaměstnanci.

Nad nezbytnosti zpětného zavedení požadovaných změn do korporátního práva je možné vést nekonečné diskuze, přičemž je možné se přiklonit jak k závěru o pozitivnímpřínosuzvýšené ochrany zaměstnanců ve velkých akciových společnostech, tak k závěru opozitnímu.  Tak či onak, jsem však zastánce toho názoru, že předmětná novela zákona o obchodních korporacích je ze své podstaty zcela zbytečná. Tento výrok odůvodňuji tím, že platná úprava volby členů dozorčí rady obsažená v ustanovení § 448 zákona o obchodních korporacích je dle mého nejlepšího úsudku dispozitivní (co není zakázáno, je dovoleno – § 1 odst. 2 NOZ), tj. v případě, že v akciové spolčenosti převládá názor o pozitivním přínosudozorčí rady tvořené zčásti zaměstnanci, nic jí nebrání si tuto skutečnost napevno zakotvit do zakladatelského jednání (tedy stanov), tj. zakotvit si jak procesní (jak budou členi zvoleni), tak i početní (kolik členů z celkového množství budou tvořit zástupci zaměstnanců) náležitosti obsazení kontrolních orgánů (i když musím poznamenat, že o dispozivitě zmíněného ustanovení se vedou v odborné obci debaty). Kogentnost ustanovení o konstituování dozorčích orgánů by také znamenala významné odchýlení od dosavadní právní úpravy (do 31. 12. 2013) a frapantní zásah do smluvní svobody akcionářů (na jejíž myšlence je celá rekodifikace soukromého práva vystavěna).

Avšak i za situace, že by ustanovení § 448 zákona o obchodních korporacích bylo kogentní (Premise o nemožnosti smluvního odchýlení je podpořena např. v publikaci Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1008 s., která říká, že „nepřipouští-li zákon určitým způsobem valnou hromadu při volbě členů představenstva omezit, nelze takové omezení založit ve stanovách.“) je stále fakticky možné dosadit zaměstnance do dozorčí rady, byť toliko na základě příslibu nebo proklamace členů valné hromady, kteří by tyto zaměstnance dosazovali, samozřejmě za situace, že by se samotní akcionáři na základě předchozích pozitivních zkušeností přiklonili k tomuto řešení.

Je mi zcela jasné, že tento článek analyzuje přínosnost obsazení kontrolních orgánů akciové společnosti toliko z jejího pohledu, a nikoliv z pozice ochrany samotných zaměstnanců. I když nemůžu říci, že zastávám názor stvořitelů zákona o obchodních korporacích (tedy že ochrana zaměstnanců prostřednictvím zavedení povinných kvót v dozorčí radě je „nevhodná a zatěžující transakční náklady“), musím se přiklonit k premise možné (ale ne stoprocentní) nadbytečnosti zákonné povinnosti, jelikož zastávám tezi, že každý racionálně smýšlející zaměstnavatel by měl o spokojenost svých zaměstnanců pečlivě dbát, protože se to v opačném případě zákonitě může s odstupem času projevit na jeho ziskovosti.  Je mi zřejmé, že praxi je situace častokrát diametrálně odlišná, ale mám za to, že v právním řádě existují i jiné prostředky obrany vůči nepravostem zaměstnavatele, které jsou z hlediska dosažení ochrany možná o něco efektivnější.  Je vždy nutné najít rovnováhu mezi zájmy obou stran.

Tak či onak, novela zákona je ještě v legislativním procesu, návrh byl zaslán vládě k vyjádření stanoviska. Zda si tedy zaměstnanci velkých akciových společností aspoň o něco málo vylepší své postavení při kontrole společnosti, ukáže až čas.

Peter Fedor, advokátní praktikant