Objektivní odpovědnost provozovatele parkoviště

Nový občanský zákoník, tj. zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen „OZ“), zakotvuje pro škůdce povinnost náhrady škody bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem. S jedním z těchto případů se můžeme setkat v ustanovení § 2945 OZ, jež řeší náhradu škody na odložené věci vzniklou její ztrátou či zničením. Citované ustanovení se přímo zabývá i náhradou škody provozovatele hlídaných garáží a zařízení podobného druhu, pokud se jedná o dopravní prostředky v nich umístěné a o jejich příslušenství.Nejde tedy o všechna parkoviště a garáže, ale jen o taková, která slouží k umístění dopravních prostředků s garancí jejich hlídání ze strany provozovatele. Zde bude stačit, pokud provozovatel bude tuto službu nabízet a klient, tj. zájemce o parkování, takovou nabídku přijme, a to např. pouhým umístěním vozidla na určené místo. To, zda bude parkoviště opravdu střeženo osobou k tomu určenou, či bude zabezpečeno pouze mechanickým systémem nebo dokonce nestřeženo vůbec, pak již záleží na provozovateli.

A právě problematikou odpovědnosti provozovatele parkoviště se musel zabývat Nejvyšší soud ČR (dále jen „NS“), když se na něj svým dovoláním obrátil vlastník osobního automobilu, kterému bylo jeho vozidlo odcizeno, když jej zanechal na placeném parkovišti.Pro vznik odpovědnostního vztahu tedy bylo důležité zjistit, zda se mohl poškozený spravedlivě domnívat, že se jedná o hlídané parkoviště.

Ve svém rozhodnutí NS dne 20. 10. 2016, vedené pod sp. zn. 25 Cdo 5758/2015, konstatoval, že i když bylo parkoviště označené zkratkou P+R (park and ride, tj. zaparkuj a jeď) zpoplatněno, celé ohraničeno plotem, přičemž vjezd a odjezd byl zajištěn závorovým systémem a nacházela se na něm mobilní buňka, nemohl poškozený vzhledem ke všem okolnostem nabýt dojmu, že se jedná o hlídané parkoviště.

Z pohledu průměrné osoby (viz ustanovení § 4 odst. 1 OZ)nevykazovalo parkoviště znaky hlídaného parkoviště, neboť nebylo nikým střeženo a i když jsou oplocení a systém zádržných závor ochranné prvky, mohou také sloužit především k zabránění odjezdu bez zaplacení parkovného a vstupu osob na parkovací plochu. Co se buňky týká, tak u ní je pravdou, že by sice umožňovala přítomnost personálu ostrahy parkoviště, avšak že je ostraha opravdu na parkovišti přítomná, nelze určit pouze z umístění buňky. Proto se poškozený vzhledem ke všem těmto okolnostem neměl relevantní důvod domnívat, že se jedná o hlídané parkoviště a proto zde NS neshledal uplatnění objektivní odpovědnosti, čímž konstatoval neopodstatněnost nároku na náhradu škody.

Vojtěch Strnka, advokátní praktikant