Nový zákon o platebním styku s účinností od 13.1.2018
Dne 13.1.2018 nabyl účinnosti zákon č. 370/2017 Sb., o platebním styku, který ruší dosavadní zákon o platebním styku č. 284/2009 Sb. a implementuje do našeho právního řádu směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/2366 o platebních službách na vnitřním trhu.
Tento zákon přináší několik novinek, zejm. dle § 127 písm. c) zákona povinnost (především) bankám poskytovat službu nepřímého platebního příkazu a dle § 127 písm. d) službu informování o platebním účtu.
Dle důvodové zprávy má být nepřímý platební příkaz budoucí alternativou k podání platebního příkazu formou karetních transakcí. Plátce tak dává platební příkaz (např. nákup zboží) nikoli přímo své bance, ale prostřednictvím jiného poskytovatele jako třetí strany, poté dojde ke komunikaci mezi třetí stranou a bankou plátce, a třetí strana může sdělit obchodníkovi, že došlo k přijetí platebního příkazu plátce. Plátce už poté nemůže příkaz odvolat, ale samozřejmě není-li dostatek finančních prostředků na účtu plátce, nedojde k realizaci platebního příkazu. Tím se otevřela cesta pro podnikání třetích stran, které nemusí držet finanční prostředky klientů a vést jejich účty, což může negativně dopadnout na tzv. tradiční banky, protože tyto budou pouze stravovat účty klientů, aniž by přímo realizovaly platební příkazy. Očekává se, že na tuto dosud neregulovanou část trhu v ČR vstoupí „velcí hráči“, zejm. mobilní operátoři.
Služba informování o platebním účtu dle důvodové zprávy k zákonu č. 370/2017 Sb. slouží k tou, že má „umožnit uživateli zmocnit poskytovatele dané služby, aby získával informace o platebním účtu uživatele a souvisejících platebních transakcích. Rozsah poskytovaných informací je dán tím, jaké informace jsou přístupné uživateli. Služba je poskytována jen v těch případech, kdy je platební účet přístupný prostřednictvím internetu“.
Zákon dále definuje platební prostředky pro drobné platby, které jsou oblíbené, jsou na vzestupu a mají sloužit k drobnému nákupu zboží a služeb a nemají být zatíženy složitostí a přílišnými požadavky. Jde o platební transakci odpovídající 30 EUR na jednu transakci (v případě vnitrostátní platby 60 EUR/transakce) při výdajovém limitu 150 EUR (vnitrostátně 300 EUR).
Veřejnost jistě bude zajímat také to, že v případě tzv. neautorizované transakce, tj. platby provedené bez souhlasu plátce, je povinnost nápravy ze strany poskytovatele plátce v navrácení plnění na účet neprodleně po oznámení ze strany plátce, pokud plátce sám prohlásí, že na provedení transakce (z jakýchkoli důvodu) netrvá. Ještě se rozlišuje, kdy za neautorizovanou transakci odpovídá poskytovatel plátci a kdy příjemci. Dle § 182 nese plátce ztrátu z neautorizovaných platebních transakcí, tj. má tzv. spoluúčast:
a) do částky odpovídající 50 eurům, byla-li tato ztráta způsobena použitím ztraceného nebo odcizeného platebního prostředku nebo zneužitím platebního prostředku, nebo
b) v plném rozsahu, způsobil-li tuto ztrátu svým podvodným jednáním nebo tím, že úmyslně nebo z hrubé nedbalosti porušil některou ze svých povinností stanovených v § 165.
Částka tzv. spoluúčasti za neautorizované transakce byla tímto snížena o 1/3.
Mgr. Bc. Kamila Klvačová, advokát