Nejvyšší správní soud: výzva k vyšetření krve na přítomnost alkoholu po delší době od nehody spojená s tvrzením o konzumaci alkoholu v mezidobí přetrhává příčinnou souvislost s provozem na pozemní komunikaci

Nejvyšší správní soud vydal v polovině roku 2016 judikát 9 As 62 /2016 – 34, který může mít zásadní dopady do argumentace některých řidičů v souvislosti s  dopravními nehodami (jízdami) tam, kde došlo k výraznějšímu časovému odstupu mezi dopravní nehodou (jízdou) a vyšetřením, resp. odmítnutím vyšetření, zda při řízení vozidla není ovlivněn alkoholem či jinou návykovou látkou. Skutková situace v posuzovaném případě byla taková, že řidič měl při couvání nejprve nabourat jiné vozidlo, v němž nikdo neseděl (nicméně celou situaci viděl svědek a tento si poznačil SPZ vozidla řidiče) a následně z místa nehody ujel a po 3,5 hodinách pátrání, poté, co policie zjistila totožnost řidiče a jeho bydliště z poznačené SPZ, měl na výzvu policie odmítnout krevní zkoušku na přítomnost alkoholu s argumentem, že doma již požil alkoholický nápoj a z jeho dechu byl dle policistů alkohol také cítit. Policie ohledala předmětný automobil, který nesl známky účasti na dopravní nehodě. Za tyto přestupky mu byl městským úřadem uložen zákaz řízení na dobu 15 měsíců, pokuta 37.000,- Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč a následně tento postup potvrdil i příslušný krajský soud s tím, že zamítl odvolání řidiče proti rozhodnutí městského úřadu a řidič se rozhodl se obrátit kasační stížností na Nejvyšší správní soud.

V obdobném, Nejvyšším správním soudem dříve posuzovaném případě (v roce 2011) soud shledal, že doba 2 hodin mezi dopravní nehodou a výzvou (za obdobné skutkové situace) je dobou, kdy výzva k podrobení se krevní zkoušce je ještě oprávněná, tj. v potřebné souvislosti mezi provozem na pozemní komunikaci a takovou výzvou. I když je řidič povinen dle § 47 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu se zdržet požití alkoholu do zjištění, zda před jízdou nebo během jízdy požil alkoholický nápoj, musí taková výzva směřovat k vyšetření, o němž se lze rozumně domnívat, že bude mít vypovídací hodnotu k době řízení. Pokud toto není splněno, nelze dle Nejvyššího správního soudu ani uložit pokutu. Je tedy nutné posuzovat každý případ ad hoc, zejména s ohledem na časový odstup výzvy od jízdy (nehody).

V tomto případě však i když existovalo důvodné podezření (svědek, ohledaný automobil policií, na němž byly pozůstatky dopravní nehody) přibývající čas od dopravní nehody, kdy byl řidič doma, významně ovlivňuje smysluplnost výzvy (tj. směrem je zjištění, zda dopravní nehodu způsobil pod vlivem návykových látek) a souvislost s provozem na pozemních komunikacích a navíc faktor (případné) následné konzumace alkoholu po jízdě spolu s faktorem procesu odbourávání alkoholu v lidském těle fakticky neumožňuje v takovém stavu posoudit, jaký byl stav v době dopravní nehody. Jak tedy shrnul Nejvyšší správní soud „V komplexním pohledu zhodnocení okolností nynějšího případu Nejvyšší správní soud považuje časový interval zhruba 3,5 hodiny spojený s tvrzením o konzumaci alkoholu po jízdě za natolik dlouhý, že došlo k přerušení souvislosti s provozem na pozemních komunikacích a že již výzva nesměřovala vůči řidiči“. Současně Nejvyšší správní soud připomenul, že ani podání vysvětlení řidiče, když měl vypovědět, že před jízdou požil alkohol, není možné použit v přestupkovém řízení jako důkaz.

Mgr. Bc. Kamila Klvačová, advokát