Nejvyšší soud určil rozpětí pro výši náhrady nemajetkové újmy způsobené trestnou činností

Soudy mohou v rámci trestního (adhezního) řízení rozhodovat též o nárocích na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestným činem. Po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku od 1. 1. 2014 se to týká rozhodnutí zejména o nárocích při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví osoby blízké (§ 2959 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník)o odčinění bolesti, ztížení společenského uplatnění či další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví (§ 2958 o. z.), o nárocích druhotných obětí (§ 2971 o.z.) či o jakýchkoliv jiných nárocích na odčinění újmy nemajetkové povahy vyvolané trestnou činností.

S nabytím účinnosti nového občanského zákoníku zároveň došlo k zásadní změně v právní úpravě, která stanoví pravidla pro odčinění újem způsobených ublížením na zdraví a úmrtím. Zatímco předchozí právní úprava stanovovala podrobná pravidla pro odškodnění újem na zdraví v podobě vyhlášky č. 440/2001 Sb., současná platná právní úprava staví pouze na obecném principu (viz § 2958 a § 2959 o. z.).

Nejvyšší soud v roce 2014 představil Metodiku k náhradě nemajetkových újem na zdraví (bolesti a ztížení společenského uplatnění) po 1. 1. 2014, publikovanou pod č. 63/2014 v civilní části Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Za poslední čtvrtletí loňského roku Nejvyšší soud dosud analyzoval zhruba 300 rozhodnut, ve kterých byla zjištěna různá rozhodovací praxe soudů a přiznána vysoká odškodnění.

Dle názoru Nejvyššího soudu je potřeba vytyčit určité mantinely, jak by si měly soudy všech stupňů ve své rozhodovací praxi při stanovování výše nároků na náhradu nemajetkové újmy, způsobené trestnou činností, počínat. Výsledky dosavadního zkoumání problému, na kterých se shodují společně soudci trestního i občanskoprávního a obchodního kolegia, a které jsou vyjádřeny i v medializovaném rozhodnutí sp. zn. 4 Tdo 1402/2015, ze dne 12. 4. 2016, jsou zejména tyto:

– ustanovení § 2959 o.z.upravuje všechny nároky na náhradu nemajetkové újmy způsobené usmrcením či zvlášť závažným ublížením na zdraví manžela, rodiče, dítěte či osoby blízké,

– při stanovení výše náhrady je namístě přihlédnout k intenzitě jejich vztahu, věku zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a případné poskytnutí jiné satisfakce, a na straně škůdce postoj škůdce, dopad události do jeho duševní sféry, majetkové poměry škůdce a míra zavinění,

– vzhledem k dosavadní judikatuře, k cenovému vývoji i s přihlédnutím k zahraničním zkušenostem se jako základní rozpětí pro stanovení výše náhrady doporučuje 240 000 Kč až 500 000 Kč v typovém případě nejbližších osob (manželé, rodiče a děti), jsou-li popsaná kritéria neutrální.

Stále je možné, aby poškození vymáhali odškodnění také prostřednictvím občanskoprávních řízení.

 

Mgr. Daniel Gajdošík, advokátní koncipient