K (ne)zbytnosti podpisu protokolu o předání díla jako podmínce vzniku nároku na úhradu jeho ceny

V praxi se v rámci smlouvy o dílo (zejména v oblasti stavebnictví) téměř bezvýjimečně vyskytuje ujednání mezi zhotovitelem a objednatelem o tom, že o předání a převzetí předmětu díla po jeho ukončení bude vyhotoven a oběma stranami podepsán předávací protokol.

V některých případech pak v praxi dochází k tomu, že v rámci přejímacího jednání objednatel odmítne předávací protokol podepsat, byť k odmítnutí převzetí díla nemá právně relevantní důvod.

Pokud za takového stavu uplatňuje zhotovitel svůj nárok na zaplacení ceny díla, užívá následně objednatel zpravidla argumentu absence předávacího protokolu, resp. jeho podpisu oběma stranami, s tím, že dokud předávací protokol podepsán nebyl, nevznikl zhotoviteli nárok na zaplacení ceny díla.

V řadě případů, zejména před soudy nižších instancí, bývají objednatelé s tímto argumentem úspěšní. Byla vydána řada rozhodnutí, dle kterých zhotovitel za takového stavu nemá bezprostřední právo na zaplacení ceny díla, neboť se musí nejprve domáhat předcházejícího soudního rozhodnutí, kterým bude nahrazen projev vůle objednatele převzetí předmětu díla protokolárně stvrdit. Teprve na základě tohoto podkladového rozhodnutí se může zhotovitel domáhat zaplacení ceny díla jako takové.

 Je samozřejmé, že ke vzniku práva na cenu díla z pohledu zhotovitele je opravdu zapotřebí, aby dílo bylo ukončeno a předáno objednateli (snad jen s výjimkou odlišného smluvního ujednání mezi stranami, které lze jen těžko v praxi spatřit). Nicméně, aktuální judikatura Nejvyššího soudu České republiky, reprezentovaná zejména rozhodnutím 23 Cdo 1505/2013, zaujímá (dle autora tohoto článku zcela správné) stanovisko, dle kterého je v otázce významu písemného předávacího protokolu zapotřebí pečlivě posuzovat, zda bylo ujednání o sepisu předávacího protokolu formulováno tak, že je jeho podepsání oběma stranami myšleno jako nezbytná podmínka předání a převzetí díla, či zda jde pouze o formální krok prokazující, že k předání opravdu došlo (což značí pouze důkazní, nikoli podmiňovací významu protokolu).

Pokud platí druhá ze zmiňovaných variant, formulovaná například tak, že „se o předání a převzetí předmětu díla sepíše písemný protokol“, pak absence podpisu objednatele na takovém protokolu není překážkou vzniku práva zhotovitele na cenu díla. Podstatné je, zda zhotovitel skutečně předmět díla ukončil a fakticky objednateli předal. Pokud objednatel neměl právně relevantní důvod podpis předávacího protokolu odmítnout (např. podstatné vady nebo nedodělky bránící v užívání předmětu díla) a navíc se ve skutečnosti předmětu díla ujal (tedy jej fakticky počal užívat nebo jej předal koncovému investorovi apod.), a toto se zhotoviteli podaří prokázat, což u stavebních projektů nebývá složité, pak skutečně zhotovitel nárok na zaplacení ceny díla má, byť objednatel předávací protokol nepodepsal.

 Pouze v případech, kdy by byl sepis předávacího protokolu a s tím spojený podpis ze strany objednatele skutečně doslovnou podmínkou pro to, aby bylo možno předání a převzetí předmětu díla považovat za uskutečněné, pak platí, že je na zhotoviteli, aby se nejprve domáhal vydání soudního rozhodnutí o tom, že se nahrazuje projev vůle objednatele převzetí předmětu díla protokolárně stvrdit.

 Brno, 18. 11. 2016

 

Mgr. Filip Kyjovský, advokátní koncipient