Finanční ohodnocení ztráty příbuzného

Mezi rodinnými příslušníky působí navzájem sociální vztahy, které všichni dobře známe, a proto zde nemusím zdůrazňovat, že bývají zpravidla velmi silné. Časem však můžou ochabovat či se naopak prohlubovat, dokonce můžou i zaniknout, a to nejčastěji smrtí jedince. Ano, smrt je přirozenou součástí života, nicméně někdy může být vyvolána protiprávním jednáním škůdce. V takovém případě hovoříme o zemřelém jako o primární oběti a o pozůstalých jako o sekundárních obětech. Sekundárním obětem potom v takových případech náleží odčinění jejich újmy, která vznikla protiprávním zásahem do jejich absolutních práv na rodinný a společenský život.

Starý občanský zákoník rodinné vztahy velmi paušalizoval, kdy nejbližším rodinným příslušníkům přiznával pouze náhradu ve výši 240.000,- Kč. Nicméně nová právní úprava tyto „paušály za smrt“ zrušila, avšak doposud se nevědělo, v jaké výši má být stanovena základní částka, která poté může být dále přizpůsobována konkrétním okolnostem daného případu. Základní částku lze definovat jako částku, kterou dostane nejbližší rodinný příslušník jako odčinění jeho reflexní újmy, pokud všechny okolnosti daného případu budou neutrální.

I když Nejvyšší soud, respektive jeho 4. a 6. trestní senát, v adhezním řízení nejprve určil místo základní částky základní rozpětí ve výši 240.000,- Kč – 500.000,- Kč, po vlně kritiky ze strany odborné veřejnosti se tento právní názor stal neudržitelný. Reakce proto přišla ze strany 25. senátu Nejvyššího soudu, který je mimo jiné považován za tvůrce Metodiky NS, jenž se nejenom přiklonil k horní hranici základního rozpětí, tj. částky 500.000,- Kč, nýbrž ji i navázal na dvacetinásobek průměrné hrubé mzdy v národním hospodářství za rok předcházející úmrtí primární oběti (viz sp. zn. rozhodnutí: 25 Cdo 894/2018). V roce 2019 se tedy bude jednat o základní částku ve výši kolem 600.000,- Kč, která může být dále modifikována směrem nahoru i dolů.

Mgr. Vojtěch Strnka, advokátní koncipient