Bude v případě úmrtí manžela dokončeno umělé oplodnění?

V případě, že manželský pár splní všechny zákonné podmínky pro umělé oplodnění a má v pořádku veškeré dokumenty tak, že nic nebrání provést umělé oplodnění a manžel zemře, vyvstává otázka, zda bude v léčbě pokračováno.

Manželka žalovala zdravotnické zařízení, aby mu bylo uloženo provést žalobkyni umělé oplodnění, které žalovaná odmítla provést vzhledem k tomu, že zde nebyl platný souhlas manžela žalobkyně (byl starší než 6 měsíců).

Takovým případem se zabýval Nejvyšší soud ČR, který ve svém rozsudku ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4020/2017 rozhodl takto:

„Poskytovatel, kterému bylo uděleno oprávnění k poskytování zdravotních služeb v oboru reprodukční medicína, není povinen dokončit umělé oplodnění ze zárodečné buňky ženy a kryokonzervovaných spermií jejího zemřelého manžela.

Dokončit proces umělého oplodnění podle zákona o specifických lékařských službách je poskytovatel povinen jen v rámci léčby neplodného páru. Postup podle tohoto zákona je možný jen „inter vivos“ (mezi živými), a to navíc jen při „léčbě neplodnosti“. Po smrti muže tvořícího neplodný pár, již pojmově o neplodném páru nelze uvažovat, a nelze proto ani takový neplodný pár „léčit“.

Platná právní úprava, jak je stanovena v českém právním řádu, se s ohledem na judikaturní závěry Evropského soudu pro lidská práva nachází v prostoru pro uvážení států a námitky žalobkyně proto nelze uznat ani na podkladě čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nejvyšší soud tak neshledává důvod k přijetí závěru o skutečném zásahu do práva na respektování soukromého života žalobkyně.“

Mgr. Ing. Petra Kučerová, advokátní koncipientka