Závěť pořízená v patrném a bezprostředním ohrožení života

Dnes se zaměříme na zvláštní formu pořizování závěti, pro kterou občanský zákoník nepožaduje tak přísné požadavky, jako v případě běžně pořizovaných závětí. Jedná se o závěť pořizovanou v případě nenadálé události, kvůli které hrozí zůstaviteli patrné a bezprostřední ohrožení života. V takovém případě může podle ustanovení § 1542 občanského zákoníku zůstavitel pořídit závěť ústně před třemi svědky.

Nyní se přesuneme k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 7. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4333/2017, který se k tomu nedávno vyjadřoval. Ke skutkovému stavu je nutné uvést, že u zůstavitele se sešli tři osoby z důvodu rozhodnutí o opravě domu zůstavitele, který po sdělení, kolik bude oprava stát, řekl, že je mu to jedno, že to stejně všechno bude jednoho z nich (např. Karla), resp. že mu (Karlovi) všechno dává. Bylo také zjištěno, že zůstavitel již v minulosti opakovaně říkal, že všechno dá té samé osobě (Karlovi).

Zůstavitel trpěl chronickými víceorgánovými nemocemi, které svým charakterem splňovaly předpoklad, že nedojde k jejich vyléčení, v terminálním stadiu se jedná o život ohrožující choroby, a právě v té době došlo k náhlému psychickému i fyzickému zhoršení zdravotního stavu zůstavitele, který se vzhledem k jeho polymorbiditě nedal předpokládat.

Nicméně Nejvyšší soud uvedl, že při skutkovém stavu, jak byl výše popsán, se nejednalo o platné pořízení závěti, neboť okolnosti doprovázející údajné pořízení závěti zůstavitelem nelze považovat za náhlé zhoršení zdravotního stavu zůstavitele, byť byl o dva dny později přijat do nemocničního ošetřování a za šest dní zemřel. Zjištěný skutkový stav naopak svědčí o tom, že již tři měsíce si měl být zůstavitel vědom vážnosti svého onemocnění, když jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval, když v posledním období byl dokonce závislý na pomoci jiných osob.

Zhoršení zdravotního stavu, k němuž došlo, tak nemohlo být neočekávaným a překvapivým. Navíc soud dodává, že pokud mohl být zůstavitel přítomen projednání opravy svého domu a měl se vyjadřovat i k ceně za opravu, není na místě úvaha, že by nemohl pořídit závěť bez úlev; nežil totiž v místě, kam by se nemohl během krátké doby dostavit notář nebo advokát za účelem sepsání závěti.

Mgr. Vojtěch Strnka, advokátní koncipient

November 09, 2018

Řešení přestupku domluvou

Vláda navrhla novelu zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen OZPŘ), který má za úkol zjednodušit využití institutu napomenutí a zmírnit trestání bagatelních přestupků.

Dle textu aktuální úpravy může správní orgán příkazem na místě za splnění podmínek uvedených v § 91 OZPŘ uložit pouze pokutu a napomenutí. Praxe z minulé právní úpravy ohledně tzv. blokových pokut, byla zažitá a nadále je využívána. Avšak vznikla zde nová administrativní zátěž, protože napomenutí je nově taktéž nutno vydávat ve formě příkazu na místě, tedy zvláštní formou správního rozhodnutí.

Novela mění znění první věty ustanovení § 91 OZPŘ na „Správní orgán může příkazem na místě uložit pouze pokutu, pokud nestačí domluva a obviněný nebo osoba jednající za obviněného, který je právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, souhlasí se zjištěným stavem věci, s právní kvalifikací skutku, s uložením pokuty a její výší a s vydáním příkazového bloku.“

Touto formulací bychom se vrátili do režimu předešlé právní úpravy, která s sebou nese dle důvodové správy hned několik výhod:

  1. Neformálnost institutu napomenutí, které je aktuálně nutné vydávat formou příkazu na místě, což zmírní administrativní zátěž, jakožto i přispěje ochotě úředních osob tento institut využívat.
  1. Zmírnění represe bagatelních přestupků, tedy takových, které jsou na hranici společenské nebezpečnosti. Dle navrhovaného znění by úřední osoby byly nejdříve povinny zvážit, zdali vzhledem ke škodlivosti jednání a osobě pachatele není neformální napomenutí dostačující, potažmo jestli by nebylo uložení pokuty v takovémto případě nepřiměřené. Na trestání „společensky více méně neškodných“ přestupků totiž není veřejný zájem.
  1. Vzhledem k neformální povaze napomenutí, tedy že není vydáváno formou správního rozhodnutí, nebyly by přestupky řešené formou napomenutí nikde evidovány.

V současné chvíli novela prošla Poslaneckou sněmovnou, a to hned na prvním čtení, a pokud novela projde senátem, bude možné řešit napomenutím v podstatě jakékoliv přestupky, takže i přestupky dopravní…tedy za předpokladu, že jednání, které naplňuje skutkovou podstatu přestupku, bude na hranici společenské nebezpečnosti.

Lukáš Verner, advokátní praktikant

November 05, 2018

Žaloba o neplatnost rozhodnutí orgánu spolku – aktivní legitimace a věcná příslušnost soudu

Člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany (např. nečlen spolku, postižený však rozhodnutím orgánu spolku, jak dovodila judikatura), má mj. právo obrátit se se svým návrhem na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku na soud, a to za podmínek § 258 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „NOZ“), pro rozpor rozhodnutí se zákonem či stanovami. Takový návrh musí aktivně legitimovaná osoba podat do 3 měsíců ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděla nebo mohla dozvědět (subjektivní lhůta), nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí (objektivní lhůta; zde došlo od 1.1.2014 k jejímu prodloužení). Je nutné uvést, že subjektivní lhůta počíná běžet v případě, že byl člen přímo účasten rozhodnutí již následujícího dne po tomto rozhodnutí, i když např. není k dispozici zápis ze zasedání orgánů spolku, ale lhůta běžet počíná; stejným okamžikem začíná běžet lhůta jednoznačně i pro případ, kdy se mohl rozhodnutí orgánu zúčastnit a dobrovolně tak neučinil (např. neměl zájem, byl pracovně zaneprázdněn, neboť existuje možnost zmocnění). Počátek běhu lhůty počínající od okamžiku, kdy se člen „mohl dozvědět“, je nepoměrně složitější, nicméně i tento podléhá zásadě neznalost práva neomlouvá a každý je povinen pečovat o svá práva, pokud mu v tom nezabrání překážka dostatečně právně významná, např. dlouhodobější hospitalizace. V případě „běžné nemoci“ při doložení pracovní neschopností, která znemožňuje účast na zasedání orgánu spolku, lze pak uvažovat o počátku běhu subjektivní lhůty od předání zápisu či písemného vyhotovení rozhodnutí.

Je třeba si uvědomit, že režimu právní úpravy spolku nepodléhají pouze tzv. zájmové spolky, jako například sportovní kluby a bývalá občanská sdružení (nyní zapsané spolky), ale výslovně díky ustanovení § 1221 NOZ také přiměřeně společenství vlastníků. Proto v případě napadnutí rozhodnutí shromáždění vlastníků a domáhání se neplatnosti takového rozhodnutí pro rozpor se zákonem či stanovami je nutné postupovat podle ustanovení § 258 a násl. NOZ.

Při praktické realizaci tohoto typu žaloby ještě před nedávnem panovaly různé první názory na otázku věcné příslušnosti soudu, tj. instančně který soud je příslušný k řešení takového soudního sporu. Zejména komentářová literatura (např. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2015, s. 168 nebo NS ČR 29 Cdo 1817/2016) zastávala názor, že dle § 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, je věcně příslušným krajský soud, ale vyskytly se i názory (např. P. Lavický atd.), že nejde o tzv. statusovou žalobu a obhajovaly příslušnost okresního soudu. Jasnou odpověď v otázce věcné příslušnosti soudu podal v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 3307/2016, ze dne 19. 7. 2018, Nejvyšší soud ČR, který vnímal výhrady odborné veřejnosti a nejednotnost názorů a shledal, že: „S účinností od 1. 1. 2014 je tudíž řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku nesporným řízením, a to řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 85 písm. a) z. ř. s., k jehož projednání a rozhodnutí jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy [§ 3 odst. 2 písm. a) z. ř. s.]“. Učinil tak proto, že dle něj zákonodárce záměrně zahrnul řízení o neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby bez dalšího pod tzv. statusové věci, aniž by ve skutečnosti posuzoval, zda hmotněprávně jde o statusovou věc, tj. regulující postavení členů spolku, a to proto, že by se mohlo stát, že o některém typu rozhodnutí by dle v § 3 odst. 2 z. ř. s. rozhodoval krajský soud a o zbývajících okresní soud a pokud by orgán spolku přijal na shromáždění více rozhodnutí a některá by měla hmotněprávně povahu tzv. statusové věci a jiná nikoli, způsobilo by to, že by „rozhodovaly o jejich neplatnosti soudy různého stupně i v případě, kdy by důvody neplatnosti byly totožné (např. vady při svolání zasedání orgánu). Takový závěr neodpovídá předpokladu racionálního zákonodárce“.

Mgr. Bc. Kamila Klvačová, advokát

 

October 26, 2018

Ztížení společenského uplatnění u dětí v nejútlejším věku

Jak již název napovídá, setkáme se dnes s problematikou „zmařené budoucnosti“ u dětí, které jsou tak nízkého věku, že u nich nelze porovnat, o kolik se jejich současné společenské uplatnění zmenšilo. Standardní postup bývá, že se vyhotoví znalecký posudek, ve kterém znalec zkoumá všechna omezení, které bude mít poškozený ve svém rodinném, společenském, kulturním, pracovním a sportovním životě v důsledku způsobené újmy na zdraví. Při posuzování je zapotřebí nejprve zmapovat výše uvedené oblasti, a následně zpravidla rok po utrpěné újmě na zdraví zjistit, jak se společenské uplatnění snížilo v každé jednotlivé oblasti. Avšak problém nastane v případě, že zde máme místo dospělého člověka např. sedmiměsíční dítě, jehož rodinný, společenský, kulturní, pracovní a sportovní život ještě nelze dostatečně prozkoumat, a tedy nelze objektivně stanovit, o kolik se tyto jednotlivé složky společenského uplatnění znehodnotí.

Takovýmto případem se nedávno zabýval Nejvyšší soud ČR (sp. zn. 25 Cdo 1900/2017), který stanovoval výši náhrady nezletilé, jež byla jako kojenec očkována proti tuberkulóze v nemocničním zařízení. Bohužel při vakcinaci se v kyčelním kloubu nezletilé, tehdy sedmiměsíční nemluvně, začal projevovat zánět, který způsobila bakterie Mycobacterium Bovis (způsobuje TBC). Tento zánět s prognózou rozšíření do celého těla, způsobil, že nezletilá musela být několikrát operována, navíc přišel bakterií zasažený kyčelní kloub o polovinu své hybnosti a nakonec došlo i ke zkrácení jedné končetiny nezletilé.

Nyní se dostáváme k právnímu hodnocení případu, který se posuzoval podle starých právních předpisů, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., (starý) občanský zákoník, a náhradové vyhlášky. Za účinnosti nového občanského zákoníku ve spojitosti s Metodikou NS se považuje jako hodnota zmařeného lidského života částka okolo 12 milionů, která by zřejmě byla v tomto případě zvýšena odhadem o 30 % – 60 %. Z této hodnoty by poté znalec vycházel, když by její procentuální částí ohodnotil ztížení společenského uplatnění nezletilé. Avšak podle staré právní úpravy – náhradové vyhlášky se dosahovalo výrazně menších částek, než jsem výše uváděl, a proto bylo již popsané ztížení společenského uplatnění nezletilé ohodnoceno v prvním soudním stupni částkou, a nyní se raději posaďte, 90.000,- Kč.

Naštěstí se do věci vložil NS, který uvedl, že: Právě pro extrémně nízký věk poškození zdraví poškozené lze stěží opřít hodnocení závažnosti trvalých zdravotních následků o srovnání aktivit a způsobu života poškozené před poškozením zdraví a po ustálení zdravotního stavu, s čímž jinak efektivně pracuje soudní praxe. Proto za situace, kdy k trvalému poškození zdraví došlo v nejútlejším věku poškozené, je povinností soudu se při posuzování rozsahu náhrady zabývat nejen budoucími omezeními v životě rodinném, ale též jak se poškození projeví v dalších oblastech lidského života a jak ovlivní společenský, kulturní, pracovní a sportovní život poškozené. Jinými slovy řečeno, žalobkyně v důsledku trvalé přítomnosti tuberkulózní bakterie v organismu prakticky od narození nepozná neomezený zdravý vývoj, růst a dospívání, je a bude nevratně omezena nejen po fyzické stránce v budoucím pracovním a zejména osobním životě. Stranou nelze nechat ani zátěž opakovaných narkóz a dlouhodobého užívání medikamentů.

Z tohoto důvodu došlo ke zvýšení částky na náhradu za ztížené společenského uplatnění, která se po korekci ze strany NS vyšplhala na částku ve výši 890.000,- Kč.

Mgr. Vojtěch Strnka, advokátní koncipient

 

October 12, 2018

Poplatek z pobytu

Novela zákona o místních poplatcích

Ministerstvo financí vypracovalo návrh na změnu zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Hlavní změnou bude zavedení poplatku z pobytu, který má zkonzumovat poplatky za lázeňský pobyt, za rekreační pobyt a z ubytovací kapacity. Zůstane tedy jen jediný zastřešující poplatek, a to onen poplatek z pobytu.

Poplatek nově může zavézt jakákoliv obec, nemusí tedy být lázeňským místem nebo místem soustředěného turistického ruchu. Rozšířený je ale i okruh poplatníků. Nově je poplatníkem kterákoliv osoba poskytující ubytování na dobu do 60 dní. Novela tedy vyjme z poplatkové povinnosti poskytovatele přechodného ubytování, kde jsou osoby ubytovaní dlouhodobě (ať již z pracovních nebo osobních důvodů). Na druhou stranu ale zahrne poskytovatele Airbnb nebo podobného zpoplatněného ubytovaní ve svých soukromých prostorách (bytech, rodinných domech,…), čímž okruh poplatníků značně rozšíří. Postihuje však pouze ubytování zpoplatněné, tedy oblíbená platforma couchsurfing zůstane nedotčena.

Avšak to je pouhý návrh novely zákona, a není jisté, v jaké podobě nakonec projde Poslaneckou sněmovnou.

Lukáš Verner, advokátní praktikant

October 05, 2018

Evidence skutečných majitelů právnické osoby

Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřeneckých fondů („rejstříkový zákon“) s účinností od 1.1.2018 zřídil tzv. evidenci skutečných majitelů právnické osoby. Tato legislativní změna byla učiněna díky (částečnému) zapracování tzv. čtvrté směrnice proti praní špinavých peněz do našeho právního řádu, a to za účelem transparentnosti právních struktur. Jde o informační systém, který provozuje veřejná správa a vedou ho rejstříkové soudy v elektronické podobě a zapisují se do něj dle § 118b rejstříkového zákona:

  • údaje o skutečných majitelích právnické osoby zapsané do veřejného rejstříku;
  • údaje o skutečných majitelích svěřeneckého fondu zapsaného do evidence svěřeneckého fondu.

Dle § 118b rejstříkového zákona se skutečným majitelem rozumí skutečný majitel podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Skutečným majitelem se dle výše uvedeného zákona č. 253/2008 Sb. rozumí „fyzická osoba, která má fakticky nebo právně možnost vykonávat přímo nebo nepřímo rozhodující vliv v právnické osobě, ve svěřeneckém fondu nebo v jiném právním uspořádání bez právní osobnosti.“ Odborníci se však shodují na tom, že jednak tato zákonná definice nepřenesla přesné znění jako má čtvrtá směrnice a jednak na tom, že zjištění skutečného majitele takto vymezeného nebude u všech typů struktur vždy jednoduché.

Tyto povinnosti jsou uloženy pouze osobám, které se zapisují do veřejných rejstříků, tj. obchodního, nadačního, společenství vlastníků jednotek, spolků, ústavů a obecně prospěšných společností.

Tato evidence však není dle ustanovení § 118c veřejnou, tj. neuplatní se zde právo materiální publicity. Návrh na zápis podává sama právnická osoba nebo její svěřenecký správce, a to na předepsaném interaktivním formuláři dostupném na stránkách MSp.

Pro splnění povinností je stanovena u právnických osob zapisovaných do obchodního rejstříku lhůta do 1.1.2019, u ostatních veřejných rejstříků do 1.1.2021. Je však nutno uvést, že díky ustanovení § 118c rejstříkového zákona jsou vyloučeny sankce v případě neprovedení zápisů, které jsou obsaženy v ustanoveních části první až čtvrté a tedy z rejstříkového zákona žádné sankce neplynou. Lze se domnívat, že právnická osoba by se však mohla dopustit přestupku na úseku podnikání dle zákona č. 251/2016 Sb., za který lze uložit pokutu do 100.000,- Kč, nikoli však již zákaz činnosti.

Mgr. Bc. Kamila Klvačová, advokát

September 21, 2018

Ochrana před nekalými praktikami některých směnáren

Pokud se Vám někdy stalo, že jste si směnili Vaše těžce vydělané finanční prostředky a v po chvíli jste zjistili, jak nevýhodná pro Vás tato směna byla, nezoufejte, blýská se na lepší časy! Již brzy byste v takovém případě mohli odstoupit od této nevýhodné smlouvy, a vrácené finanční prostředky směnit výhodněji jinde.

Dne 12. 9. 2018 byl totiž v prvním čtení v Poslanecké sněmovně schválen vládní návrh novely zákona o směnárenské činnosti, jež si klade za cíl bojovat s nekalými praktikami směnárenské činnosti. Hlavní změnou oproti stávající právní úpravě bude nově právo zákazníka na odstoupení od smlouvy o směnárenském obchodu, kterou ve směnárně uzavře. Jelikož poslanci odhlasovali lhůtu k odstoupení od smlouvy v délce dvou hodin, bude moci každý zákazník v této lhůtě bezplatně od směnárenského obchodu odstoupit. Avšak jak už to tak bývá, ani to není bez výjimek – možnost odstoupení se vztahuje pouze na částku do výše 1.000,- eur. Proto pokud si někdo smění např. částku ve výši 1.200,- eur, tak bude moci do dvou hodin odstoupit od této smlouvy pouze v rozsahu částky ve výši 1.000 eur.

Mgr. Vojtěch Strnka, advokátní koncipient

September 13, 2018

Advokátní kancelář hledá koncipienta/koncipientku!

Zavedená advokátní kancelář s více než 13 letou tradicí poskytující komplexní právní služby přijme do svého týmu pro své sídlo v Brně uchazeče na pozici advokátní koncipient/koncipientka pro výkon generální praxe (včetně trestního práva). Požadujeme: vysokoškolské vzdělání právnického charakteru (Mgr.) – popř. dokončení do 30.9.2018, bezúhonnost, výbornou znalost práva s důrazem na schopnost znalosti aplikovat v praxi, schopnost týmové práce a učit se novým věcem, loajalitu a uživatelské znalosti MS Office, ŘP sk. B. Praxe v advokacii minimálně půl roku vítána, není však podmínkou; pozice je určena také pro absolventy. Nabízíme: dlouhodobou perspektivu a práci v mladém kolektivu, zázemí zavedené kanceláře, důraz na odborný růst, individuální a zodpovědný přístup školitele s výbornými výsledky u advokátních zkoušek, odpovídající ohodnocení, teambuildingové akce a další bonusy (sick day, prémie v závislosti na výkonu, stravenky, služební telefon i pro soukromé účely, příspěvky na volnočasové aktivity). Mzda dohodou. Předpokládaný nástup dle dohody (září – první polovina října 2018). Případní zájemci mohou zaslat své životopisy, vždy s motivačním dopisem na adresu office@brno-advokati.com.

Rádi Tě uvítáme v našem týmu!

September 12, 2018

Možnost jednočinného souběhu trestných činů Dotačního podvodu a Poškození finančních zájmů Evropské unie

Dotační podvody, zejména pak ty týkající se peněz z rozpočtu Evropské unie, jsou dnes živým politickým i společenským tématem. Z toho důvodu vyvstala otázka vztahu trestných činů Dotačního podvodu dle § 212 zákona č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník (dále jen „TZ“) a trestného činu Poškození finančních zájmů Evropské unie dle § 260 TZ, respektive možnosti jejich jednočinného souběhu. Tedy posouzení situace, kdy jeden skutek naplňuje znaky obou skutkových podstat.

V případě, že by nebyl jednočinný souběh možný, muselo by se určit, který z oněch dvou trestných činů je ve vztahu speciality k tomu druhému. Naopak v případě, že by opravdu byl jednočinný souběh možný, muselo by se určit, v jaké výši se přičte způsobená škoda ke každému z nich, protože typicky Evropská unie pokrývá jen určitou část celého obnosu (zpravidla 85%) a zbylá částka je z veřejných rozpočtů státu nebo územního samosprávního celku. V rámci této varianty jde vymezit tři možné scénáře:

  1. Škodu je nutné rozdělit podle toho, z jakého rozpočtu peníze pochází (např. 85% k trestnému činu Poškození finančních zájmů Evropské unie a 15% k trestnému činu Dotačního podvod).
  2. Veškerou škodu lze klást za vinu k trestnému činu Dotačního Podvod, a u trestného činu Poškození finančních zájmů Evropské lze klást za vinu pouze škodu způsobenou EU.
  3. Veškerou škodu lze klást za vinu u obou trestných činů v plné výši.

Přesně touto otázkou se zabývalo trestněprávní kolegium Nejvyššího soudu ve svém Stanovisku ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. Tpjn 300/2017. Zde se soud jasně vyjádřil, že jednočinný souběh shora uvedených trestných činů možný je. Vypořádal se i s otázkou přičítání škody. Konkrétně zvolil zde uvedenou variantu b), tedy u trestného činu podvodu lze klást za vinu celou škodu (škodu způsobenou státu i škodu způsobenou EU), přičemž k trestnému činu Poškození finančních zájmů Evropské unie lze klást za vinu pouze škodu způsobenou EU.

Toto řešení zvolil Nejvyšší soud zejména proto, že ostatní varianty nedostatečně vystihovaly závažnost skutku pachatele. Zejména pak ve variantě a), kdy by mohlo dojít k situaci, kdy by z důvodu rozdělení škody nemusely být naplněny znaky kvalifikovaných skutkových podstat spočívající ve způsobení škody určitého rozsahu (zejména značnou škodu nebo škodu velkého rozsahu), přičemž by nebyla plně vystižena typová závažnost činu, a pachatel by tak byl bezdůvodně zvýhodněn.

Problémem této zvolené varianty může být spatřován zejména v narušení zásady ne bis in idem (ne dvakrát o tomtéž). Škoda způsobená EU je tu totiž kladena za vinu u obou trestných činů. Nejvyšší soud narušení dané zásady ve svém stanovisku nespatřuje, neboť výše škody je zde kvalifikační okolností trestných činů, nikoliv přitěžující okolností. Daný postup je dle Nejvyššího soudu u jednočinných souběhů, kdy se znaky skutkových podstat alespoň částečně překrývají, běžný, přičemž judikatura ho již v minulosti nejednou potvrdila.

 Lukáš Verner, advokátní praktikant

September 10, 2018